26 Cdo 532/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Hany Müllerové
v právní věci žalobce Lidového bytového družstva P., zastoupeného advokátem,
proti žalovanému M. B., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 11 C 361/97, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 23. června 1999, č.j. 11 Co 210/99-28, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. června 1999, č.j. 11 Co 210/99-28,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 8.10.1998, č.j. 11 C 361/97-9,
přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 4, II. kategorie, o velikosti
1+1 s příslušenstvím, v přízemí domu č.p. 777, P. (dále "předmětný byt"),
určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a uložil
žalovanému (a příslušníkům jeho domácnosti) předmětný byt vyklidit do patnácti
dnů po zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze
zjištění, že žalovaný (nájemce předmětného bytu) nezaplatil žalobci (vlastníku
domu, v němž se předmětný byt nachází) nájemné a úhradu za služby za měsíce
únor, březen, červen až září, listopad a prosinec 1994, leden 1995, a duben
1995 až květen 1995 v celkové výši 17.978.-Kč, že dne 17.10. 1997 podal žalobce
návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se vůči žalovanému domáhal zaplacení
této dlužné částky a poplatku z prodlení ve výši 21.319.-Kč, že dne 10.12.1997
nabyl právní moci platební rozkaz, kterým byla žalovanému uložena povinnost
zaplatit žalobci částku 17.987.-Kč, poplatek z prodlení ve výši 21.319.-Kč a
náklady řízení, že žaloba na přivolení k výpovědi byla podána dne 6.11.1997, že
žalovaný téhož dne poukázal žalobci částku 17.800.-Kč, jakož i ze zjištění, že
ke dni rozhodnutí soudu žalovaný dluží žalobci za výše uvedené období částku
178.-Kč na nájemném a poplatek z prodlení, a dále na nájemném za měsíce únor a
duben až září roku 1998 částku 6.992.-Kč. Na základě toho shledal naplnění
uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23.6.1999,
č.j. 11 Co 210/99-28, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na
přivolení k výpovědi z nájmu žalovaného k předmětnému bytu zamítl. Odvolací
soud, poté, co doplnil dokazování opětovným konstatováním obsahu listin,
obsahujících přehled plateb nájemného žalovaným a vyjádřením zástupce žalobce,
dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že v dané věci nejsou dány
předpoklady pro přivolení k výpovědi z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/
obč.zák., uplatněného ve výpovědi dané žalobcem žalovanému. Zaujal názor, že
uvedený výpovědní důvod předpokládá, že nájemce nezaplatil nájemné za dobu
delší než tři měsíce, že pronajímatel musí ve výpovědi označit konkrétní
období, za které nájemné dluží, a že tato skutková okolnost musí být dána v
době uplatnění výpovědi (jejího doručení nájemci). I když je nepochybné, že
žalovaný měl za výše uvedené měsíce roku 1994, a 1995 až 1997 dluh na nájemném,
pro který mu byla dána předmětná výpověď, ke dni doručení této výpovědi
žalovanému (tj. k 23.11.1997), již tento dluh, který tvořil skutkovou podstatu
výpovědi, neexistoval, neboť žalovaný dne 6.11.1997 uhradil žalobci částku
17.800.-Kč. Nelze vycházet z toho (uvedl dále v odůvodnění svého rozsudku
odvolací soud), že výpovědní důvod je dán i tehdy, byly-li jeho skutkové
okolnosti naplněny v minulosti, ale v době uplatnění výpovědi již netrvají.
Takovýto výklad ustanovení § 711 odst. 1 písm. a/ až i/ obč.zák. by byl
nepřípustně extenzivní; tím méně je pak možno přihlížet k tomu, že podmínky
daného výpovědního důvodu se splnily po podání výpovědi. Okolnost, že trvá dluh
žalovaného na příslušenství pohledávky a na nákladech řízení, ani okolnost, že
žalovaný nadále neplatí nájemné řádně a včas, neshledal odvolací soud v dané
věci z hlediska uplatněného výpovědního důvodu právně významnou.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodnil s
poukazem na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.) nesprávným právním posouzením věci odvolacím
soudem. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o nenaplnění výpovědního důvodu,
uplatněného ve výpovědi dané žalovanému, a namítá, že odvolací soud "nesprávně
vyložil ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zákoníku jako ustanovení
vyžadující neplacení nájemného po dobu delší tří měsíců a nikoli jako
ustanovení vyžadující hrubé porušování povinností nájemce". Dovolatel má za to,
že výpovědním důvodem podle uvedeného ustanovení není neplacení nájemného,
nýbrž hrubé porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu, a pouze
demostrativně je za takovéto jednání označeno neplacení nájemného po dobu delší
tří měsíců. Poukazuje na to, že žalovaný v době doručení výpovědi dlužil (byť
uhradil částku 17.800.-Kč) na nájemném stále částku 178.-Kč, a dále poplatky z
prodlení ve výši, převyšující vlastní dlužné nájemné, a že k tomuto posléze
uvedenému dluhu, vzniklému v přímé souvislosti s neplněním povinnosti
žalovaného platit řádně a včas nájemné, je nutno při posuzování existence
výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. přihlížet. Odvolacímu
soudu také vytýká, že nepovažoval za významné, že žalovaný nadále (i po podání
výpovědi) neplatí nájemné řádně a včas. Navrhl, aby napadený rozsudek byl
zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.").
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240
odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení
dovolatele (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a je podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.
přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Vady uvedené v § 237 odst. 1 o.s.ř. ani tzv. jiné vady řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), k
nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3
věta druhá o.s.ř.), nebyly dovolatelem tvrzeny, a jejich existence se z obsahu
spisu nepodává. Vzhledem k ustanovení § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. byl tak dovolací
soud při přezkumu napadeného rozsudku vázán nejen rozsahem dovolání, ale i
uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil.
V dovolání je uplatněn dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.,
jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu citovaného
ustanovení jde tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Hmotněprávním ustanovením, které odvolací soud v projednávané věci aplikoval,
bylo ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., podle něhož může pronajímatel
(s přivolením soudu) vypovědět nájem bytu, jestliže nájemce hrubě porušuje své
povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo
úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že neplacení nájemného nebo úhrad za
služby spojené s užíváním bytu nájemcem po dobu delší než tři měsíce je zákonem
označováno jako hrubé porušení povinnosti nájemcem bytu, které zakládá důvod
výpovědi nájmu bytu pronajímatelem. Ze znění zákona (srov. dikci "zejména")
přitom vyplývá, že uvedené jednání nájemce je příkladmo uvedeno jako případ
hrubého porušení povinnosti nájemce bytu; výpovědní důvod podle § 711 odst. 1
písm. d/ je tedy dán i tehdy, půjde-li o hrubé porušení jiných povinností
nájemce bytu. Opírá-li se však výpovědní důvod podle citovaného ustanovení o
toto, příkladmo uvedené jednání nájemce, musí být zde stanovené zákonné
podmínky naplněny, a jejich naplnění nelze hodnotit (jak mylně dovozuje
dovolatel) toliko z pohledu obecně vymezené skutkové podstaty výpovědního
důvodu, upraveného v § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. Ze znění uvedeného
ustanovení dále vyplývá, že skutková okolnost, zakládající daný výpovědní
důvod, je naplněna již tím, že nájemce "nezaplatil" nájemné nebo úhradu za
plnění poskytovaná s užíváním bytu (za dobu zákonem stanovenou), tedy že za
trvání nájemního vztahu takto kvalifikovaným jednáním porušil povinnost z něj
vyplývající. Z hlediska naplnění daného výpovědního důvodu, jenž je zřetelně
sankční povahy, je proto rozhodné, zda ke dni dání (doručení) výpovědi k
takovémuto porušení povinnosti nájemcem došlo; tento protiprávní stav nemusí
trvat i v době, kdy mu byla dána (doručena) výpověď z nájmu bytu. K výpovědi
ovšem může soud přivolit pouze za předpokladu, že pronajímatel v řízení o
přivolení k výpovědi svoje tvrzení o skutečnostech, zakládajících tento
výpovědní důvod, prokáže.
Pro tento výklad ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. svědčí
nejen znění citovaného ustanovení (srov. dikci "nezaplatil"), ale i jeho účel,
kterým je - prostřednictvím sankce v něm upravené - chránit oprávněné zájmy
pronajímatele. Jiný výklad by ve svých důsledcích vedl k zákonem neodůvodněnému
zásahu do práv pronajímatele, neboť nájemce by mohl (opakovaně) - za situace,
kdy zaplatí dlužné nájemné před dáním (doručením) výpovědi - porušovat svoji
základní povinnost vyplývající z nájemního vztahu, aniž by se tomu pronajímatel
mohl účinně bránit.
V této souvislosti lze poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 14.12.2000, sp.zn. 26 Cdo 1844/99, v němž byl vysloven právní názor, že
naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., opírající se
o porušení povinnosti nájemce vyplývající z ustanovení § 719 odst. 1 věty prvé
a druhé obč.zák., nelze podmiňovat tím, že toto v zákoně specifikované
protiprávní jednání nájemce trvá i ke dni dání (doručení) výpovědi, resp. ke
dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř.).
Pro úplnost je třeba poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
31.3.1999, sp.zn. 20 Cdo 2059/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č.
9/1999, pod pořadovým číslem 86, podle kterého doba, která uplynula od porušení
povinností zakládajících výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.
do dne výpovědi může být významná pro úvahu, zda výpověď z nájmu bytu je v
rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.zák.).
Z uvedeného je zřejmé, že právní názor odvolacího soudu na výklad ustanovení §
711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. (naplnění výpovědního důvodu opírajícího se o
neplacení nájemného) není správný. Zamítavý rozsudek odvolacího soudu nemůže
obstát i z toho důvodu, že ke dni dání (doručení) výpovědi žalovanému stále
existoval dluh na nájemném za období, vymezené ve výpovědi, neboť jak vyplývá z
obsahu spisu (i z odůvodnění napadeného rozsudku) žalovaný zaplatil žalobci
17.800.-Kč, zatímco dlužná částka za toto období činila 17.978.-Kč (nehledě k
poplatku z prodlení, který nebyl uhrazen ani zčásti); nelze tedy učinit závěr
(vyslovený v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), že dluh, který tvořil
skutkovou podstatu výpovědi, již neexistuje.
Naproti tomu nelze přisvědčit dovolací námitce vytýkající odvolacímu soudu, že
nepovažoval za významné, že žalovaný nadále (i po podání výpovědi) neplatí
nájemné řádně a včas. Dovolací soud nesdílí názor odvolacího soudu, že
pronajímatel musí ve výpovědi dané z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/
obč.zák. uvést konkrétní období, za něž není nájemné placeno - viz např.
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8.6.1999, sp.zn. 26 Cdo 2259/98, a ze dne
15.11.1999, sp.zn. 26 Cdo 2472/98, v nichž se uvádí, že požadavku určitosti
výpovědi nebrání, je-li v ní daný výpovědní důvod vymezen uvedením skutkových
okolností, které jej zakládají, např. i tak, že "nájemce nezaplatil nájemné za
dobu delší než tři měsíce", aniž by uvedl konkrétní měsíce, za něž nájemné
nebylo zaplaceno; k výpovědi ovšem může soud přivolit pouze za předpokladu, že
takto vymezený výpovědní důvod byl ke dni dání, resp. doručení výpovědi
naplněn. Přesto je však třeba vzít v úvahu, že v souzené věci žalobce (ve
výpovědi z nájmu i v žalobě) skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod
uvedením konkrétních měsíců, za něž nebylo žalovaným nájemné zaplaceno;
skutková tvrzení o neplacení nájemného za jiné, než uvedené měsíce, ve výpovědi
z nájmu bytu ani v žalobě o přivolení k ní obsažena nebyla. Odvolacímu soudu
proto nelze důvodně vytýkat, že uvedená skutková tvrzení nepokládal pro
rozhodnutí ve věci za právně významná.
Se zřetelem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 243b odst. 1 části
věty za středníkem a odst. 2 věty prvé o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d
odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že soud prvního stupně
stanovil ve svém rozsudku ze dne 8.10.1998 povinnost k vyklizení předmětného
bytu nejen žalovanému, ale i jiným osobám ("příslušníkům domácnosti"), které
nebyly (jak vyplývá z obsahu spisu) účastníky řízení v dané věci, a proto
nemůže být o jejich právech a povinnostech rozhodováno.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15.února 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová