26 Cdo 6033/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou
Brzobohatou ve věci žalobce Bytového družstva vlastníků domů Praha 12, Pejevové
3118
-3120, se sídlem v Praze 4, Pejevové 3119/10, IČO 25640364, zastoupeného JUDr.
Milenou Valouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 831/21,
proti žalované D. Ž., P., zastoupené Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, advokátkou se
sídlem v Praze 4, Kudeříkové 1103/11a, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 245/2015, o dovolání žalované proti rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. října 2015, č. j. 28 C 245/2015-27, a
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2016, č. j. 53 Co
89/2016-56, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne
21. října 2015, č. j. 28 C 245/2015-27, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2016, č.
j. 53 Co 89/2016-56, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 6. 2016, č. j. 53 Co
89/2016-56, potvrdil rozsudek (pro uznání) Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud
prvního stupně) ze dne 21. 10. 2015, č. j. 28 C 245/2015-27, jímž uložil
žalované do jednoho měsíce od právní moci rozsudku vyklidit tam blíže
specifikovaný byt a zaplatit žalobci náklady soudního řízení, současně rozhodl
o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaná napadla dovoláním rozsudky soudů obou stupňů.
Řízení o dovolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud
zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 243b zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání
je mimořádným opravným prostředkem jen proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího
soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád ani neupravil
funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu
prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným
nedostatkem podmínky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9.
2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první (ve spojení s § 243f odst. 3) o. s. ř. odmítl, neboť
dovolání trpí vadami (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), jež nebyly ve lhůtě odstraněny
a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí dovolání (mimo obecných
náležitostí podání podle § 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat údaje o tom, proti
kterému rozhodnutí soudu směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá,
vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), v čem dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se
dovolatel domáhá.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je
dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo
procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování
dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně,
při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní
otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného
nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit
postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013,
uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání,
se však v textu dovolání nenachází a nelze je zjistit ani z celého jeho obsahu.
Dovolatelka navíc brojí proti právním závěrům odvolacího soudu, aniž by
vymezila jakoukoli právní otázku, kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v
souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. března 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu