26 Cdo 62/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava
Feráka ve věci žalobkyně R. L., zastoupené Mgr. Richardem Spíškem, advokátem se
sídlem v Brně, Divadelní 4, proti žalovanému statutárnímu městu Brnu, se sídlem
v Brně, Dominikánská 1, o zaplacení částky 88.293,- Kč s příslušenstvím, vedené
u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 95/2000, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2009, č. j. 44 Co
242/2007-319, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2009, č. j. 44 Co
242/2007-319, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 4. 7. 2000 a dne 1. 10. 2003 domáhala
zaplacení náhrady škody ve výši celkem 88.293,- Kč s úroky z prodlení, která jí
vznikla tím, že jí žalovaný (pronajímatel) znemožnil užívání bytu, jehož je
nájemkyní, musela si proto zajistit náhradní bydlení, za které v období od 31.
7. 1998 do 31. 7. 2000 a od 30. 9. 2000 do 30. 9. 2003 zaplatila částku o
88.293,- Kč vyšší než by činilo nájemné v předmětném bytě.
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem z 28. 2. 2007, č. j. 17 C
95/2000-273, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 31.125,- Kč s úrokem z
prodlení a 43.596,- Kč s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), ohledně
zaplacení 1% úroku z prodlení z částky 30.000,- Kč od 18. 10. 2000 do zaplacení
a zaplacení částky 13.572,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 9. 2. 2006 do
zaplacení, žalobu zamítl (odstavec II. výroku); současně rozhodl o nákladech
řízení účastníků (odstavec III. výroku), nákladech státu (odstavec IV. a V.
výroku), zaplacení soudního poplatku (odstavec VI. výroku) a o odměně a náhradě
hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobkyně (odstavec VII. výroku).
Po provedeném dokazování zjistil, že 9. 4. 1998 zemřel dědeček žalobkyně,
nájemce „bytu č. 3, ve II. nadzemním podlaží, v B., K., č. p. 262“ (dále jen
„předmětný byt“, resp. „byt“), že s ním žila ve společné domácnosti (společně
se svým nezletilým synem Rolandem) a neměla vlastní byt, že po smrti dědečka
žalobkyně (s jeho souhlasem, který udělil před svou smrtí) začaly v bytě
stavební úpravy spočívající v připojení části předmětného bytu k sousedícímu
bytu č. 2 nájemkyně L. V., pro které nemohla žalobkyně byt užívat, že jí v
užívání předmětného bytu bránily i dlouhodobé závady vzniklé před stavebními
úpravami (zejména nezapojení zásuvky 230 W v koupelně přes proudový chránič,
závady na plynoinstalaci, nenaplnění minimálního objemu vzduchu v koupelně), že
na jejich existenci žalovaného upozornila, k odstranění závad však nedošlo.
Dále zjistil, že v žalovaném období bydlela žalobkyně u svých rodičů, kterým
platila částku 2.500,- Kč měsíčně, že za předmětný byt měla platit nájemné v
době od 1. 8. 1998 do 31. 7. 2000 ve výši 1.166,50 Kč měsíčně, od 1. 10. 2000
do 30. 9. 2003 ve výši 1.289,- Kč. Dospěl k závěru, že na žalobkyni se synem
přešlo po smrti jejího dědečka právo nájmu k předmětnému bytu, že žalovaný
nesplnil svou povinnost odstranit závady bránící řádnému užívání bytu (§ 687
odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů - dále též jen „obč. zák.“), že bylo právem žalobkyně neplatit nájemné
za dobu, kdy nemohla předmětný byt užívat (§ 673 obč. zák.), a že byly splněny
všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu (§ 420 obč. zák.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22.
6. 2009, č. j. 44 Co 242/2007-319, změnil rozsudek soudu prvního stupně v
napadené části (odstavec I. výroku) tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky
31.125,- Kč s úrokem z prodlení a částky 43.596,- Kč s úrokem z prodlení,
změnil výrok o náhradě nákladů státu a zaplacení soudního poplatku (odstavec
IV., V. a VI. výroku soudu prvního stupně) a rozhodl o nákladech řízení
účastníků před soudy obou stupňů.
Dospěl k závěru, že pokud soud prvního stupně zjistil, že byt je sice
neobyvatelný pro závady zaviněné žalovaným, avšak jiné než tvrdila žalobkyně,
měl žalobu zamítnout. Měl za to, že žalobkyni soud prvního stupně přisoudil
plnění z jiného skutku, který nebyl předmětem jejího tvrzení; neboť ta porušení
povinnosti pronajímatele předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému
užívání a zajistit jí plný a nerušený výkon jeho práv (§ 687 odst. 1 obč.
zák.), spatřovala ve stavebních úpravách v sousedním bytě, včetně odpojení
elektřiny a plynu. Uzavřel, že žalobkyně (mylně) přisuzuje negativní zásahy do
výkonu jejího práva užívat byt žalovanému, který však žádnou stavební činnost
neprováděl a neodpojil ani elektřinu a plyn; veškerá stavební činnost byla
prováděna nájemkyní sousedního bytu, a to se souhlasem původního nájemce –
dědečka žalobkyně a jeho manželky, na stavbu bylo vydáno stavební povolení a
byla i kolaudována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, (dále též jen „o. s. ř.”), a odůvodnila jej ustanovením § 241a
odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Namítala, že základem jejího nároku na náhradu
škody není konkrétní souhrn jednotlivých vad, ale důsledek porušení právní
povinnosti žalovaného jednajícího v rozporu s § 687 odst. 1 obč. zák. Nezpůsobilost bytu k řádnému užívání tvrdila žalobkyně již v žalobě, z níž je
zřejmé, že rozlišovala dvě roviny vad v bytě – jednak vady vzniklé v důsledku
stavebních úprav v sousedním bytě a jednak vady ohrožující život a zdraví
související s odpojením elektřiny a plynu. V průběhu řízení pak při výčtu závad
bránících užívání bytu poukazovala i na absenci vyvložkování komínů a
kouřovodů. Byla-li její skutková tvrzení dostatečně určitá, mohl jí soud
požadovaný nárok přiznat a nebyl důvod pro změnu rozsudku soudu prvního stupně;
jestliže tvrzení nebyla dostatečná, měl jí soud podle § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzvat k jejich doplnění, případně pokud měl za to, že věc je možné po právní
stránce posoudit jinak, měl postupovat podle § 118 odst. 2 o. s. ř. Jestliže
tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Nesouhlasila ani se závěrem odvolacího soudu, že absenci
dodávek plynu a elektřiny nelze přičítat k tíži žalovaného, a že se jedná jen o
vztah mezi žalobkyní a příslušným dodavatelem. Poukázala na to, že až do
zahájení stavebních prací byl předmětný byt k odběru obou médií připojen, po
jejich skončení (žádost o kolaudaci stavby byla podána 4. 5. 1998) byl přívod
odpojen a v důsledku neodborných zásahů při stavbě je nebylo možné opět
zapojit. Namítala, že ze souhlasu jejích právních předchůdců (původních
nájemců) s rekonstrukcí sousedního bytu nelze dovozovat, že by souhlasila s
neobyvatelností bytu po jejím skončení. Bylo na žalovaném jako pronajímateli,
aby u nájemce sousedícího bytu provádějícího stavební úpravy zajistil
odstranění závad. Vyjádřila i pochybnosti o souhlasu předchozích nájemců s
provedenými stavebními změnami v sousedním bytě. Poukázala na to, že již v
žalobě tvrdila, že žalovaný nesplnil svou povinnost uloženou zákonem a
nezajistil jí byt způsobilý k užívání, musela proto vyhledat náhradní ubytování
a rozdíl mezi výši nájmu v předmětném bytě a úhradou za náhradní ubytování
představuje škodu, která jí vznikla. Namítala rovněž, že rozhodnutí odvolacího
soudu je překvapivé, neboť úvaha o nedostatečnosti jejich tvrzení, zazněla
poprvé až v odvolacím řízení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené
rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem
2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li
napadené rozhodnutí vydáno dne 22. 6.
2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací
dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§
240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti
rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve
věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.
Dovolatelka nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že bylo-li dokazováním
zjištěno, že předmětný byt nelze užívat z jiných důvodů, než tvrdila žalobkyně,
nelze žalobě vyhovět, neboť „jde o jiný skutkový stav“.
V žalobě (došlé soudu dne 4. 7. 2000) mj. uvedla (bod II.), že „od 18. 4. 1998
nemůže pro vady, které nezpůsobila, byt se synem užívat. Nejdříve z důvodu
provádění stavebních úprav. Později, přerušením dodávky elektřiny a plynu z
důvodu ohrožujícím život a zdraví, v bytě nelze topit.“ Z těchto tvrzení
nevyplývá, že by všechny vady, pro něž (jak tvrdí) nelze byt užívat, spojovala
jen se stavebními pracemi prováděnými v sousedním bytě. Již s ohledem na tato
žalobní tvrzení nemůže závěr odvolacího soudu obstát.
Obstát nemůže i proto, že měl-li odvolací soud za to, že dovolatelka nevylíčila
všechny rozhodné skutečnosti a žalobě proto nelze vyhovět (provedenými důkazy
byly zjištěny další důvody, pro které nelze byt zaviněním žalovaného užívat,
aniž by byly žalobkyní výslovně tvrzeny), měl ji poučit podle § 118a odst. 1 o.
s. ř. a pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolatelka nesouhlasila ani se závěrem odvolacího soudu, že neprováděl-li
žalovaný stavební práce a sám elektřinu a plyn neodpojil, neporušil svou
povinnost zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním
bytu (§ 687 odst. 1 obč. zák.).
Udržovat zařízení umožňující dodávku elektřiny a odstraňovat závady
znemožňující nájemci bytu, aby odebíral plyn, je podle ustálené judikatury
(srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. 6. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1412/99,
z 26. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 186/2005) povinností pronajímatele. Okolnost, že
stavební práce, jejichž následkem mělo (podle odvolacího soudu) dojít k vadám a
k odpojení elektřiny a plynu, neprováděl pronajímatel sám, ale nájemce
sousedícího bytu na základě stavebního povolení, neznamená, že by pronajímatel
nemusel plnit své povinnosti.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
byl užit opodstatněně, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.
s. ř. napadené rozhodnutí zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení (§
242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že žalobkyně v řízení uplatnila
nárok na náhradu škody s tvrzením, že žalovaný jako pronajímatel předmětného
bytu porušil svou právní povinnost vyplývající ze zvláštních ustanoveních o
nájmu bytu. Má-li se jednat o porušení povinností plynoucích z nájmu bytu
stanovených zákonem pronajímateli, je ve věci žalobkyně aktivně legitimována
jen v případě, že je nájemkyní předmětného bytu. Jestliže došlo k připojení
části předmětného bytu k sousednímu bytu (viz kolaudační rozhodnutí z 23. 9.
1998 stavebního úřadu městské části Brno – střed), je zřejmé, že byt, jenž byl
předmětem nájmu žalobkyně (a jejich právních předchůdců) do zahájení této
stavby, již neexistuje – jeho část se stala součástí sousedního bytu. Zda se
předmětný byt v domě stále nachází, popř. zda jeho přestavbou (zmenšením) došlo
k jeho zániku a vzniku nového bytu, se však soudy nezabývaly. Přitom pokud
předmětný byt již neexistuje, nemůže být závěr, že žalobkyně je stále jeho
nájemkyní, správný (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2005,
sp. zn. 26 Cdo 2669/2004, z 21. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 11766/2006). Teprve v
případě, že k zániku předmětného bytu a tím i k zániku nájmu nedošlo, bude se
odvolací soud zabývat tím, zda jsou splněny všechny předpoklady pro vznik
odpovědnosti žalovaného podle § 420 obč. zák.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud
rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu