26 Cdo 621/2022-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci oprávněné České republiky – Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, IČO 00007064, proti povinné M. R., narozené XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 144/2021, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2021, č. j. 30 Co 134/2021-38, a o dovolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. srpna 2021, č. j. 9 C 144/2021-25, takto:
I. Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2021, č. j. 30 Co 134/2021-38, se odmítá. II. Řízení o dovolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. srpna 2021, č. j. 9 C 144/2021-25, se zastavuje.
Okresní soud v Nymburce (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. 8. 2021, č. j. 9 C 144/2021-25, nepřiznal povinné osvobození od soudních poplatků, o které požádala současně s podanou žalobou pro zmatečnost.
K odvolání povinné Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 18. 10. 2021, č. j. 30 Co 134/2021-38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Povinná, nezastoupena advokátem, napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, o kterém Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání povinné není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku [§ 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Povinná napadla dovoláním výslovně také usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 8. 2021, č. j. 9 C 144/2021-25. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje.
Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 4. 2022
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu