26 Cdo 645/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce L. M., bytem v B., zastoupeného Mgr. Martou Hubkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veveří 46, proti žalovaným 1) J. S., 2) M. S., oba bytem v B., zastoupeni JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 34, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 140/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2012, č. j. 19 Co 54/2012-162, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaní napadli dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 20. 6. 2012, č. j. 19 Co 54/2012-162, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 20. 4. 2011, č. j. 38 C 140/2010-106 ve výroku, jímž jim bylo uloženo vyklidit „byt č. 3, I. kategorie, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu v B.“ (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) do patnácti dnů po zajištění přístřeší, změněn výrok o nákladech řízení a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží. Ačkoliv dovolatelé odkázali na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř., podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) nezpochybňují právní posouzení věci, ale podstatou jejich dovolání je tvrzení, že jim řádně nebyla doručena výpověď z nájmu bytu, což představuje nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Jen pro úplnost lze dodat, že závěr odvolacího soudu ( i soudu prvního stupně) o doručení výpovědi z nájmu bytu žalovaným má oporu v provedeném dokazování a byl přiléhavě odůvodněn.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§ 243 o. s. ř.), který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. dubna 2013
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu