Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 660/2004

ze dne 2005-03-09
ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.660.2004.1

26 Cdo 660/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Miroslava Feráka, v

právní věci žalobců a) V. F. a b) T. F., zastoupených advokátem, proti žalované

H. L., o splnění dohody o výměně bytů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích

pod sp. zn. 9 C 131/98, k dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v

Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 15. 10. 2003, čj. 18 Co

254/2003-222, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozsudkem ze dne

15. 10. 2003, čj. 18 Co 254/2003-222 potvrdil rozsudek Okresního soudu v

Pardubicích ze dne 27. 3. 2003, čj. 9 C 131/98-205, jímž tento soud zamítl

návrh žalobců, aby jim žalovaná odevzdala vyklizený byt č. 29 sestávající ze 3

pokojů a kuchyně s příslušenstvím v 5. podlaží domu čp. 973 v ulici E. v P. do

15 dnů od právní moci rozsudku oproti tomu, že žalobci jí odevzdají vyklizený

byt č. 16, sestávající ze 2 pokojů a kuchyně s příslušenstvím v 5. podlaží domu

čp. 823 v ul. L. v P.; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně

provedl úplné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil a vyvodil z nich

odpovídající závěry o skutkovém stavu věci a tento skutkový stav po právní

stránce správně posoudil a na tyto závěry soudu prvního stupně odkazuje.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně se

vypořádal s tím, že nádor žalované byl diagnostikován již v srpnu 1998 a že se

od uzavření dohody o výměně bytů (23. 9. 1998) do prosince 1998 dramaticky

zvětšil, přičemž jeho povaha nebyla známa; zhoubnost nádoru mohla vyjít najevo

se stoprocentní jistotou až po jeho operativním vyjmutí. Podle odvolacího soudu

žalobci pomíjejí skutečnost, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o

závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie, zpracovaného MUDr. R. Z posudku

vyplývá, že uvedená zdravotní situace žalované jí byla uznána jako závažná

okolnost, která jí nejen bránila splnit uzavřenou dohodu o výměně bytu, ale v

podstatě jí bránila i v běžném způsobu života. Žalovaná byla nucena obrátit se

se žádostí o pomoc na své příbuzné, neboť nebyla schopna zajistit si chod

domácnosti, ani péči o nezletilé dítě.

Odvolací soud se proto ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že tato vážná

životní situace (závažné okolnosti) na straně žalované odůvodňovala její

odstoupení od uzavřené dohody o výměně bytů. V důsledku tohoto právního úkonu

žalované byla dohoda o výměně bytů zrušena a žalobci se proto nemohou s

úspěchem domáhat jejího splnění.

Odvolací soud proto odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně

správný potvrdil, včetně rozhodnutí o nákladech řízení.

Dovoláním bez data napadli žalobci výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v

celém rozsahu – podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to z důvodu

„nesprávného právního názoru a nesprávného hodnocení prokázaných skutečností“.

V podrobnostech žalobci v dovolání zejména uvedli, že rozhodnutí soudů obou

stupňů vycházela z účelového tvrzení žalované o nepřekonatelných potížích s

podkožním tukovým novotvarem v době po uzavření dohody o výměně bytů, resp. v

době po podání žaloby k naplnění uvedené dohody. V řízení bylo prokázáno, že

žalovaná věděla o své zdravotní situaci již v době před uzavřením dohody o

výměně bytu a v písemném odstoupení od dohody o výměně bytu z října 1998 tuto

skutečnost neuvedla a jako důvod odstoupení uvedla neserioznost žalobců. Soudy

se odmítáním naplnění dohody o výměně bytu neprodleně po jejím uzavření a po

vydání souhlasu pronajímatele nezabývaly. Podle dovolatelů je prokázáno, že

doba k uskutečnění výměny bytu do podání žaloby a i k počátku tvrzení žalované

o jejím vážném zdravotním stavu, byla dostatečně dlouhá.

Dovolatelé dále v dovolání uvedli, že podle znalce Doc. MUDr. J. B. nemohla mít

žalovaná vážný důvod k odmítnutí naplnění dohody o výměně bytu, zejména soud

pominul výpověď znalce, v níž poukázal na značný časový nesoulad k tvrzení

žalované o vážném zdravotním stavu koncem roku 1998 a vyjmutím tukového útvaru

v září 1999 a taktéž neuvedení vážného zdravotního stavu žalované při zápisu do

seznamu uchazečů o práci na Úřadu práce v P. na jaře roku 1999.

Další znalec MUDr. V. R. se podle dovolatelů ztotožnil s posudkem Doc. MUDr.

B., pouze připustil možnost emoční lability žalované, a to bez ohledu k

časovému období konce roku 1998, což podle dovolatelů nemůže být důkazem o

existenci vážných důvodů ve smyslu § 716 odst. 2 občanského zákoníku. Závěr

soudu prvního stupně o značně zhoršeném psychickém stavu v době po podání

žaloby o neplnění dohody o výměně bytu pokládají žalobci za nedůvodný. V řízení

bylo prokázáno, že žalovaná nebyla po uzavření dohody o výměně bytu v pracovní

neschopnosti z důvodu nemoci a v době po podání žaloby neměla závažné zdravotní

a sociální problémy, které by mohly být důvodem ke zrušení uzavřené dohody o

výměně bytu.

S ohledem na uvedené proto dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil

rozsudek odvolacího soudu včetně rozsudku soudu prvního stupně a věc vrátil

soudu prvního stupně s tím, že věc je třeba hodnotit podle skutečností

existujících ke dni uzavření dohody o výměně bytu.

Dovolatelé současně navrhli, aby dovolací soud ve smyslu § 243 o.s.ř. odložil

vykonatelnost odvoláním ( správně dovoláním) napadených rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil

dovolání podle ustanovení § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1

o.s.ř. a konstatoval, že bylo podáno oprávněnými osobami, včas, obsahuje

stanovené náležitosti, dovolatelé jsou zastoupeni advokátem a jím bylo dovolání

též sepsáno.

Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je dovolání v daném případě přípustné

podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., na něž dovolatelé v dovolání

odkazovali.

Podle § 237 odst. 1 písm c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí

odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže

dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud

dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce

zásadní význam.

Dovolání podle § 237 odst. 1 písm b) o.s.ř. je přípustné proti rozsudku

odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno

rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci

samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním

názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

V posuzovaném případě Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne

26. 5. 1999, čj. 9 C 131/98-60 zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali splnění

dohody o výměně bytů ze dne 23. 9. 1998. Krajský soud v Hradci Králové

usnesením ze dne 21. 9. 1999, čj. 26 Co 346/99-70, uvedený rozsudek

okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že

zatím nejsou dány podmínky pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku.

Soudu prvního stupně v odůvodnění usnesení vytýkal nedostatečné skutkové

zjištění ohledně platnosti dohody o výměně bytů a závažných důvodů, které vedly

žalovanou dne 21. 12. 1998 k odstoupení od dohody o výměně bytů.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 12. 1999, čj. 9 C 131/98-89,

žalobu opět zamítl. Tento rozsudek byl znovu zrušen Krajským soudem v Hradci

Králové usnesením ze dne 15. 1. 2001, čj. 24 Co 68/2000-106. Poté byla

rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 6. 2001, čj. 9 C 131/98-130,

ve znění opravného usnesení ze dne 17. 7. 2001, čj. 9 C 131/98-132, žaloba opět

zamítnuta a toto rozhodnutí bylo krajským soudem opět zrušeno z procesních

důvodů (nedostatečné poučení účastníků). Okresní soud v Pardubicích v posledním

rozsudku ze dne 27. 3. 2003, čj. 9 C 131/98-205, žalobu opět

zamítl. Toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno rozsudkem, jenž byl

napaden dovoláním.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání není v posuzovaném případě přípustné podle

ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť soud prvního stupně nebyl v zásadě v

dalším rozhodování vázán právním názorem odvolacího soudu a v dalších svých

rozhodnutích nerozhodl jinak, než jak rozhodl ve svém původním rozsudku (vždy

žalobu zamítal).

Dovolací soud se proto dále zabýval tím, zda je v daném případě dovolání

přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. zda dovoláním napadené

rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,

řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud

vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována

rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3

o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze

dovolání odůvodnit, je nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b)

o.s.ř.] a v dovolání nelze proto vytýkat nesprávnosti skutkových zjištění (§

241a odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací soud je podle ust. § 242 odst. 3 o.s.ř., s výjimkou zde uvedených vad

řízení, vázán uplatněným dovolacím důvodem, a proto jsou pro posuzování toho,

zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, určující

jen ty právní otázky, na nichž dovoláním napadené rozhodnutí spočívá a z nich

pak ty, které dovolatel v dovolání uplatnil.

V posuzovaném případě z dovolání vyplývá, že žalobci jako dovolací důvod

uvedli, že „soudy vycházely z nesprávného právního názoru“ a „nesprávného

hodnocení prokázaných skutečností“.

Předně je třeba uvést, a to s ohledem na výše uvedené, že námitky dovolatelů

proti správnosti (úplnosti) skutkových zjištění nemohou založit přípustnost

dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že

vycházel z účelového tvrzení žalované o nepřekonatelných potížích s podkožním

tukovým novotvarem po uzavření dohody o výměně bytu, ačkoliv žalovaná o své

zdravotní situaci věděla již před uzavřením dohody a soudy se nezabývaly

důvodem odmítnutí splnění dohody o výměně bytů neprodleně po jejím uzavření,

dále že ze znaleckého posudku doc. MUDr. B. vyplývá, že žalovaná nemohla mít

vážný důvod k odmítnutí splnění dohody o výměně bytu a znalec MUDr. R. pouze

připustil možnost emoční lability žalované, přičemž psychický stav žalované byl

trvalý, a dále dovolatelé namítají, že závěr soudu prvního stupně o značně

zhoršeném psychickém stavu žalované v době po podání žaloby je nedůvodný. Podle

dovolatelů uvedené okolnosti nemohou být důkazem k závěru o existenci vážných

důvodů dle ust. § 716 odst. 2 občanského zákoníku a k odstoupení od dohody o

výměně bytu.

Dovolací soud s ohledem na výše uvedené je nucen konstatovat, že námitka

dovolatelů spočívající v nesprávnosti právního posouzení otázky závažných

okolností, která odůvodňují možnost odstoupení od dohody o výměně bytu dle ust.

§ 716 odst. 2 občanského zákoníku, spočívá především na kritice správnosti

(úplnosti) skutkových zjištění, a to zejména toho, jaký byl zdravotní stav

žalované v rozhodné době, a teprve poté jeho právního posouzení dle uvedeného

ustanovení. Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení nemůže dovolací soud měnit

skutkový základ sporu, nelze pouze na podkladě dovolateli tvrzeném odlišném

skutkovém základu věci dovozovat přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1

písm. c) o.s.ř., protože nejde ani o otázku právní.

Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání není podle ust. § 237 odst. 1 písm.

c) o.s.ř. přípustné, rozhodl podle § 243b odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ust. §

218 písm. c) o.s.ř. tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 o.s.ř.

s návazností na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z

účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované podle spisu žádné

náklady v tomto řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2005

JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.

předseda senátu

.