26 Cdo 660/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Miroslava Feráka, v
právní věci žalobců a) V. F. a b) T. F., zastoupených advokátem, proti žalované
H. L., o splnění dohody o výměně bytů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích
pod sp. zn. 9 C 131/98, k dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 15. 10. 2003, čj. 18 Co
254/2003-222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice rozsudkem ze dne
15. 10. 2003, čj. 18 Co 254/2003-222 potvrdil rozsudek Okresního soudu v
Pardubicích ze dne 27. 3. 2003, čj. 9 C 131/98-205, jímž tento soud zamítl
návrh žalobců, aby jim žalovaná odevzdala vyklizený byt č. 29 sestávající ze 3
pokojů a kuchyně s příslušenstvím v 5. podlaží domu čp. 973 v ulici E. v P. do
15 dnů od právní moci rozsudku oproti tomu, že žalobci jí odevzdají vyklizený
byt č. 16, sestávající ze 2 pokojů a kuchyně s příslušenstvím v 5. podlaží domu
čp. 823 v ul. L. v P.; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně
provedl úplné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil a vyvodil z nich
odpovídající závěry o skutkovém stavu věci a tento skutkový stav po právní
stránce správně posoudil a na tyto závěry soudu prvního stupně odkazuje.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně se
vypořádal s tím, že nádor žalované byl diagnostikován již v srpnu 1998 a že se
od uzavření dohody o výměně bytů (23. 9. 1998) do prosince 1998 dramaticky
zvětšil, přičemž jeho povaha nebyla známa; zhoubnost nádoru mohla vyjít najevo
se stoprocentní jistotou až po jeho operativním vyjmutí. Podle odvolacího soudu
žalobci pomíjejí skutečnost, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o
závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie, zpracovaného MUDr. R. Z posudku
vyplývá, že uvedená zdravotní situace žalované jí byla uznána jako závažná
okolnost, která jí nejen bránila splnit uzavřenou dohodu o výměně bytu, ale v
podstatě jí bránila i v běžném způsobu života. Žalovaná byla nucena obrátit se
se žádostí o pomoc na své příbuzné, neboť nebyla schopna zajistit si chod
domácnosti, ani péči o nezletilé dítě.
Odvolací soud se proto ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že tato vážná
životní situace (závažné okolnosti) na straně žalované odůvodňovala její
odstoupení od uzavřené dohody o výměně bytů. V důsledku tohoto právního úkonu
žalované byla dohoda o výměně bytů zrušena a žalobci se proto nemohou s
úspěchem domáhat jejího splnění.
Odvolací soud proto odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně
správný potvrdil, včetně rozhodnutí o nákladech řízení.
Dovoláním bez data napadli žalobci výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v
celém rozsahu – podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to z důvodu
„nesprávného právního názoru a nesprávného hodnocení prokázaných skutečností“.
V podrobnostech žalobci v dovolání zejména uvedli, že rozhodnutí soudů obou
stupňů vycházela z účelového tvrzení žalované o nepřekonatelných potížích s
podkožním tukovým novotvarem v době po uzavření dohody o výměně bytů, resp. v
době po podání žaloby k naplnění uvedené dohody. V řízení bylo prokázáno, že
žalovaná věděla o své zdravotní situaci již v době před uzavřením dohody o
výměně bytu a v písemném odstoupení od dohody o výměně bytu z října 1998 tuto
skutečnost neuvedla a jako důvod odstoupení uvedla neserioznost žalobců. Soudy
se odmítáním naplnění dohody o výměně bytu neprodleně po jejím uzavření a po
vydání souhlasu pronajímatele nezabývaly. Podle dovolatelů je prokázáno, že
doba k uskutečnění výměny bytu do podání žaloby a i k počátku tvrzení žalované
o jejím vážném zdravotním stavu, byla dostatečně dlouhá.
Dovolatelé dále v dovolání uvedli, že podle znalce Doc. MUDr. J. B. nemohla mít
žalovaná vážný důvod k odmítnutí naplnění dohody o výměně bytu, zejména soud
pominul výpověď znalce, v níž poukázal na značný časový nesoulad k tvrzení
žalované o vážném zdravotním stavu koncem roku 1998 a vyjmutím tukového útvaru
v září 1999 a taktéž neuvedení vážného zdravotního stavu žalované při zápisu do
seznamu uchazečů o práci na Úřadu práce v P. na jaře roku 1999.
Další znalec MUDr. V. R. se podle dovolatelů ztotožnil s posudkem Doc. MUDr.
B., pouze připustil možnost emoční lability žalované, a to bez ohledu k
časovému období konce roku 1998, což podle dovolatelů nemůže být důkazem o
existenci vážných důvodů ve smyslu § 716 odst. 2 občanského zákoníku. Závěr
soudu prvního stupně o značně zhoršeném psychickém stavu v době po podání
žaloby o neplnění dohody o výměně bytu pokládají žalobci za nedůvodný. V řízení
bylo prokázáno, že žalovaná nebyla po uzavření dohody o výměně bytu v pracovní
neschopnosti z důvodu nemoci a v době po podání žaloby neměla závažné zdravotní
a sociální problémy, které by mohly být důvodem ke zrušení uzavřené dohody o
výměně bytu.
S ohledem na uvedené proto dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil
rozsudek odvolacího soudu včetně rozsudku soudu prvního stupně a věc vrátil
soudu prvního stupně s tím, že věc je třeba hodnotit podle skutečností
existujících ke dni uzavření dohody o výměně bytu.
Dovolatelé současně navrhli, aby dovolací soud ve smyslu § 243 o.s.ř. odložil
vykonatelnost odvoláním ( správně dovoláním) napadených rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil
dovolání podle ustanovení § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1
o.s.ř. a konstatoval, že bylo podáno oprávněnými osobami, včas, obsahuje
stanovené náležitosti, dovolatelé jsou zastoupeni advokátem a jím bylo dovolání
též sepsáno.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je dovolání v daném případě přípustné
podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., na něž dovolatelé v dovolání
odkazovali.
Podle § 237 odst. 1 písm c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam.
Dovolání podle § 237 odst. 1 písm b) o.s.ř. je přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V posuzovaném případě Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne
26. 5. 1999, čj. 9 C 131/98-60 zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali splnění
dohody o výměně bytů ze dne 23. 9. 1998. Krajský soud v Hradci Králové
usnesením ze dne 21. 9. 1999, čj. 26 Co 346/99-70, uvedený rozsudek
okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že
zatím nejsou dány podmínky pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku.
Soudu prvního stupně v odůvodnění usnesení vytýkal nedostatečné skutkové
zjištění ohledně platnosti dohody o výměně bytů a závažných důvodů, které vedly
žalovanou dne 21. 12. 1998 k odstoupení od dohody o výměně bytů.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 12. 1999, čj. 9 C 131/98-89,
žalobu opět zamítl. Tento rozsudek byl znovu zrušen Krajským soudem v Hradci
Králové usnesením ze dne 15. 1. 2001, čj. 24 Co 68/2000-106. Poté byla
rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 6. 2001, čj. 9 C 131/98-130,
ve znění opravného usnesení ze dne 17. 7. 2001, čj. 9 C 131/98-132, žaloba opět
zamítnuta a toto rozhodnutí bylo krajským soudem opět zrušeno z procesních
důvodů (nedostatečné poučení účastníků). Okresní soud v Pardubicích v posledním
rozsudku ze dne 27. 3. 2003, čj. 9 C 131/98-205, žalobu opět
zamítl. Toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno rozsudkem, jenž byl
napaden dovoláním.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání není v posuzovaném případě přípustné podle
ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť soud prvního stupně nebyl v zásadě v
dalším rozhodování vázán právním názorem odvolacího soudu a v dalších svých
rozhodnutích nerozhodl jinak, než jak rozhodl ve svém původním rozsudku (vždy
žalobu zamítal).
Dovolací soud se proto dále zabýval tím, zda je v daném případě dovolání
přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. zda dovoláním napadené
rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze
dovolání odůvodnit, je nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř.] a v dovolání nelze proto vytýkat nesprávnosti skutkových zjištění (§
241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je podle ust. § 242 odst. 3 o.s.ř., s výjimkou zde uvedených vad
řízení, vázán uplatněným dovolacím důvodem, a proto jsou pro posuzování toho,
zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, určující
jen ty právní otázky, na nichž dovoláním napadené rozhodnutí spočívá a z nich
pak ty, které dovolatel v dovolání uplatnil.
V posuzovaném případě z dovolání vyplývá, že žalobci jako dovolací důvod
uvedli, že „soudy vycházely z nesprávného právního názoru“ a „nesprávného
hodnocení prokázaných skutečností“.
Předně je třeba uvést, a to s ohledem na výše uvedené, že námitky dovolatelů
proti správnosti (úplnosti) skutkových zjištění nemohou založit přípustnost
dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že
vycházel z účelového tvrzení žalované o nepřekonatelných potížích s podkožním
tukovým novotvarem po uzavření dohody o výměně bytu, ačkoliv žalovaná o své
zdravotní situaci věděla již před uzavřením dohody a soudy se nezabývaly
důvodem odmítnutí splnění dohody o výměně bytů neprodleně po jejím uzavření,
dále že ze znaleckého posudku doc. MUDr. B. vyplývá, že žalovaná nemohla mít
vážný důvod k odmítnutí splnění dohody o výměně bytu a znalec MUDr. R. pouze
připustil možnost emoční lability žalované, přičemž psychický stav žalované byl
trvalý, a dále dovolatelé namítají, že závěr soudu prvního stupně o značně
zhoršeném psychickém stavu žalované v době po podání žaloby je nedůvodný. Podle
dovolatelů uvedené okolnosti nemohou být důkazem k závěru o existenci vážných
důvodů dle ust. § 716 odst. 2 občanského zákoníku a k odstoupení od dohody o
výměně bytu.
Dovolací soud s ohledem na výše uvedené je nucen konstatovat, že námitka
dovolatelů spočívající v nesprávnosti právního posouzení otázky závažných
okolností, která odůvodňují možnost odstoupení od dohody o výměně bytu dle ust.
§ 716 odst. 2 občanského zákoníku, spočívá především na kritice správnosti
(úplnosti) skutkových zjištění, a to zejména toho, jaký byl zdravotní stav
žalované v rozhodné době, a teprve poté jeho právního posouzení dle uvedeného
ustanovení. Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení nemůže dovolací soud měnit
skutkový základ sporu, nelze pouze na podkladě dovolateli tvrzeném odlišném
skutkovém základu věci dovozovat přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř., protože nejde ani o otázku právní.
Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání není podle ust. § 237 odst. 1 písm.
c) o.s.ř. přípustné, rozhodl podle § 243b odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ust. §
218 písm. c) o.s.ř. tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 o.s.ř.
s návazností na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z
účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované podle spisu žádné
náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2005
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu
.