26 Cdo 672/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Městské části P.,
proti žalovanému V. N., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu
4 pod sp. zn. 15C 486/92, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 20. prosince 2000, č.j. 29 Co 603/99-261, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobce
jeho zástupkyni advokátce se sídlem v B., částku 675,- Kč do tří dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 22. dubna 1999,
č.j. 15 C 486/92-189, zamítl návrh žalovaného na vydání
předběžného opatření, jehož smyslem mělo být zabránit faktické likvidaci bytu
žalovaného. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že nejsou dány podmínky pro
nařízení předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 102 občanského soudního
řádu (dále jen „o.s.ř.“), a to vzhledem ke skutečnosti, že bylo již
rozhodnuto ve věci samé.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. prosince 2000,
č.j. 29 Co 603/99-261, usnesení soudu I. stupně zrušil a řízení o
návrhu žalovaného na vydání předběžného opatření zastavil. Své
rozhodnutí zdůvodnil tím, že řízení o věci samé skončilo v důsledku zpětvzetí
žaloby, o kterém odvolací soud rozhodl usnesením ze dne 15. 12. 2000, č.j. 29
Co 610/99-258 tak, že je připustil, rozsudek soudu I. stupně zrušil, řízení
zastavil a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náhradu nákladů
řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zdůraznil, že existence
předběžného opatření je pojmově vázána na probíhající soudní řízení (77 odst. 1
o.s.ř), takže mu nezbylo, než rozhodnout tak, jak bylo uvedeno (§ 104 odst. 1
věta prvá a § 221 odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 17. ledna 2001.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný osobně u soudu prvního
stupně dovolání dne 25. ledna 2001, doplněné podáními ze dne 7. února 2001, 14.
února 2001, 21. února 2001 a 28. března 2001 (resp. též z 30. března 2001).
Jako dovolací důvody uvádí, že mu soudy obou stupňů v podstatě znemožnily
kvalifikovaně jednat před soudem, neboť odmítli uložit žalobci, aby mu
zpřístupnil sklep, ve kterém měl uloženy důkazy pro podporu jeho návrhu.
Fakticky tak odkazuje na ustanovení v § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., v
souvislosti s ustanovením § 241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Žalovaný má též zato,
že řízení je postiženo vadou, spočívající v tom, že odvolací soud zastavil
řízení o vzájemném návrhu žalovaného, ačkoliv mohl nedostatek podmínky řízení
snadno odstranit podle § 104 odst. 2 o.s.ř. Odkazuje tak na § 241 odst. 3 písm.
b) o.s.ř. Dovolatel dále vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod
ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Podle názoru dovolatele z ustanovení
§ 77 odst. 1 ani z jiného ustanovení o.s.ř. v žádném případě nevyplývá, že
existence předběžného opatření by byla nutně vázána na probíhající soudní
řízení. Uvádí, že v jeho vzájemném návrhu nejsou žádné vady, pro něž by řízení
o něm nemělo proběhnout, resp. pro něž by právům žalovaného neměla být
poskytnuta soudní ochrana (§ 3 o.s.ř.).
Žalobce podal k dovolání vyjádření, ve kterém navrhuje jeho odmítnutí.
Zpochybňuje dovolací důvody uváděné žalovaným, zejména odkaz žalovaného na §
237 odst. 1 písm. f) o.s.ř, neboť podle jeho názoru si žalovaný mohl potřebné
doklady k uplatnění svých práv obstarat i jiným možným způsobem. Dále se
domnívá, že žalovanému ze strany soudů obou stupňů byla po celé řízení
poskytována dostatečná soudní ochrana.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2000.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) za tohoto stavu
shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1
o.s.ř), která splňuje požadavky ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., tedy má sama
právnické vzdělání, a dovolání splňuje formální i obsahové znaky uvedené v §
241 odst. 2 o.s.ř. Dovolání v této věci je pak přípustné podle § 238a odst. 1
písm. c/ o.s.ř.
Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně
vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu.
Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i
uplatněným dovolacím důvodem. Současně je povinen přihlédnout i k vadám,
uvedeným v ustanovení § 237 o.s.ř. a pokud je dovolání přípustné, pak i k vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy,
když nebyly uplatněny v dovolání. Sám dovolatel má zato, že řízení bylo
poznamenáno vadou ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., a to
proto, že - jak tvrdí - ze spisu soudů obou stupňů vyplývá, že soudy odmítly
uložit žalobci, aby žalovanému zpřístupnil jeho věci uložené ve sklepě domu
č.p. 377 v P., T. 42, mezi nimiž má uloženo mnoho důkazů, čímž mu soudy obou
stupňů měly v podstatě znemožnit kvalifikovaně jednat před soudem, zejména
předložit důkazy na podporu jeho tvrzení.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné proti
rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení
nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Tímto případem je
míněno, jestliže postupem soudu, navíc v průběhu řízení (nikoliv rozhodnutím
soudu) byla znemožněna účastníku řízení realizace těch procesních práv, která
mu občanský procesní řád dává. Je pak zřejmé, že o takový případ se u žalobcem
uváděného tvrzení nejedná. Ze spisu též nevyplývá ani to, že by v průběhu
řízení došlo k naplnění některého z dalších případů vad, uvedených v ustanovení
§ 237 odst. 1 o.s.ř., případně, že by řízení bylo poznamenáno jinou vadou ve
smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., než dovolatelem dovozovanou.
Dovolatel je dále přesvědčen, že řízení bylo postiženo vadou tím, že odvolací
soud zastavil řízení o jeho „vzájemném návrhu“, ačkoliv mohl nedostatek
podmínky řízení snadno odstranit postupem podle ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř.
- např. žalovaného vyzvat, aby „vzájemný návrh“ správně označil, jako návrh na
zahájení řízení ve věci samé.
Pro posouzení, zda je tato výtka dovolatele oprávněná, je nezbytné ujasnit
si obsah žádostí žalovaného, které v průběhu řízení ve většině případů svých
podání sám označoval jako návrh na vydání předběžného opatření. Po prvé tak
žalovaný učinil ve svém bezprostředním vyjádření k podané žalobě, které je
obsaženo v jeho podání ze dne 5. listopadu 1992. V jeho závěru výslovně žádá,
aby soud prvního stupně učinil (vydal) předběžné opatření, aby bylo zabráněno
faktické likvidaci jeho bytu, která hrozí v důsledku prováděných stavebních
úprav v domě. Když pak byl žalovaný usnesením soudu prvního stupně ze dne 21.
května 1993, č.j. 15 C 486/92-44 vyzván, aby podle § 42 odst. 3 o.s.ř.
doplnil náležitosti návrhu na vydání předběžného opatření, žalovaný na
toto usnesení reagoval svým podáním ze dne 10. června 1993, doručeným obvodnímu
soudu dne 11.6. 1993. V něm výslovně žádá, aby soud prvního stupně nařídil
předběžné opatření, jímž se ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř.
ukládá žalobci, aby s urychlením do tří dnů od právní moci usnesení uvedl
na vlastní náklady byt žalovaného do stavu, v němž se nacházel ke dni zahájení
řízení v označené věci. Je tedy zřejmé, že i citací příslušných ustanovení
procesního předpisu, z těchto podání žalovaného zcela nezvratně vyplývá, že
jimi žalovaný měl skutečně na mysli požadavek na vydání předběžného opatření (§
41 odst. 2 o.s.ř.).
Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, může soud
nařídit předběžné opatření nebo zajistit i bez návrhu důkaz. V samosoudcovských
věcech tak učiní samosoudce (§ 102 věta první a třetí o.s.ř.). Předběžným
opatřením může soud uložit účastníku řízení zejména, aby a/platil výživné v
nezbytné míře, b/ odevzdal dítě do péče druhého z rodičů nebo péče toho,
koho označí soud, c/ poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání
pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje, d/ složil
peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu, e/ nenakládal s určitými
věcmi nebo právy, f/ nebo něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.
Předpoklady nařízení předběžného opatření a zajištění důkazu ve stádiu
po zahájení řízení jsou v zásadě totožné s předpoklady, jež stanoví zákon pro
nařízení předběžného opatření před zahájením řízení (§ 74 až § 77 o.s.ř.) Z
ustanovení § 102 o.s.ř. současně zcela jednoznačně vyplývá spojitost v něm
obsažené úpravy postupu soudu ve věci návrhu na nařízení předběžného opatření,
s vlastním, již zahájeným řízením ve věci samé. Proto možnost případného vydání
předběžného opatření na podkladě zmiňovaného ustanovení § 102 o.s.ř. je závislá
na existenci řízení ve věci samé (na rozdíl od postupu podle § 74 násl. o.s.ř.,
které sice naopak předpokládá, že řízení bude teprve zahájeno, ale v dalším je
tento postup opět vázán na existenci řízení ve věci samé, resp. na jeho
výsledek - srovnej. např. § 77 o.s.ř.).
Jestliže tedy v souzené věci (jak správně připomíná odvolací soud v dovoláním
napadeném usnesení) řízení skončilo v důsledku zpětvzetí žaloby tak, že soud
druhého stupně usnesením ze dne 15. prosince 2000, č.j. 29 Co 610/99 – 258,
toto zpětvzetí žaloby připustil, zrušil přecházející rozsudek soudu prvního
stupně, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů, pak nebyly dále předpoklady pro nařízení předběžného
opatření podle § 102 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy třeba z
hlediska důvodů dovolání pokládat za správné. Dovolací soud proto podané
dovolání žalovaného jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4 ve
spojení s § 224 odst. 1 , § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy
dovolatel neměl se svým dovoláním úspěch, zatímco žalobci v tomto řízení
vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem v dovolacím řízení.
Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 11
odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č.
30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v
řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem účinnosti tohoto
zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. V intencích § 82 odst.
1 a § 243c o.s.ř. je dovolací řízení zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na
jeho zahájení, tedy dnem, kdy soudu dojde dovolání. Protože dovolání v této
věci bylo podáno dne 25. ledna 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po
prvním lednu roku 2001, určuje se výše odměny za zastupování
advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše
odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o
náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„vyhláška“).
Podle § 2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni
z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané
věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou
zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s
výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud
rozhoduje podle § 147 o.s.ř.(odstavec 2).
V části první, hlavě druhé dílu druhém vyhlášky, se stanoví odměny v řízení
prováděném podle části druhé, čtvrté, páté a šesté občanského soudního řádu.
Zde v § 9 vyhlášky se stanoví zvláštní sazba odměny ve věcech předběžných
opatření, která činí 1.200,- Kč. Podle § 18 odst. 1 cit. vyhlášky byla
současně sazba odměny snížena o 50% na částku 600,- Kč.
Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování
účastníka advokátem, a nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových
výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1
vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení na straně žalobce proto patří též
paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§ 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkem tak výše přisouzené náhrady nákladů
dovolacího řízení žalobce činí 675,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2001
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu
Z