USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v exekuční věci oprávněného J. K., proti povinné E. N., zastoupené Mgr. Jiřím Kuncem, advokátem se sídlem v Kladně, Dobrovského 1463, o návrhu na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 148 EXE 2782/2021, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2023, č. j. 68 Co 315/2022-108, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 11. 8. 2022, č. j. 148 EXE 2782/2021-78, zastavil exekuci a oprávněnému uložil povinnost zaplatit povinné náklady řízení ve výši 300 Kč a soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 6 655 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
2. Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 9. 5. 2023, č. j. 68 Co 315/2022-108, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh povinné na zastavení exekuce zamítá, a to se závěrem, že nebyly shledány důvody pro zastavení exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Ing. Petr Kučera, Exekutorský úřad Kladno, podle usnesení o příklepu, které vydal soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, dne 13. 4. 2021, č. j. 067 EX 500002/21-17, a kterým byla povinné uložena povinnost vyklidit nemovitosti v rozhodnutí dále specifikované.
3. Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).
4. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
5. Dovolatelka rekapituluje průběh řízení před soudy obou stupňů a uplatňuje argumentaci související s prodejem (vyklizované) nemovitosti v dražbě soudním exekutorem v režimu § 76 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), vyvolané postupem podle § 286 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), ve spojení s ustanovením § 289a insolvenčního zákona, přitom však přehlíží, že jde o námitky, které dovolatelce (při prodeji nemovitosti a udělení příklepu v postavení insolvenční dlužnice, nikoliv účastnice dražby) nenáleží a nemohou tak být ani důvodem pro zastavení exekuce, stejně tak jako existence soudních řízení, která povinná dle svého tvrzení v této souvislosti vyvolala (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 29 Cdo 2652/2020, uveřejněné pod číslem 35/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání, vystihuje ve skutečnosti tzv. zmatečnostní vadu řízení podle § 229 odst. 3. o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení § 241a odst. 1 věta druhá o. s. ř., takže pro jejich projednání připustit dovolání nelze (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sen. zn. 29 NSČR 40/2021).
7. Stejně tak námitkou, že odvolací soud neprovedl dovolatelkou navržené důkazy, uplatňuje vadu řízení, která však není způsobilým dovolacím důvodem.
8. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., totiž dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. S uvedeným závěrem koresponduje (v poměrech zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009) i odůvodnění dovolatelkou označeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2714/2005.
9. Z hlediska ústavněprávní konformity postupu odvolacího soudu (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 7. 7. 1994, sp. zn. I. ÚS 2/93) lze poznamenat, že odvolací soud v projednávané věci rozhodl (bez jednání) na základě skutečností zřejmých z obsahu spisu již v řízení před soudem prvního stupně a další šetření ani dokazování neprováděl, uvedený postup je v souladu s § 254 odst. 8 o. s. ř. a 52 odst. 1 exekučního řádu (skutečnosti způsobilé naplnit zastavovací důvod podle § 268 odst. 1 písm. g) a písm. h) o. s. ř. a 52 odst. 1 exekučního řádu z obsahu spisu nevyplývají) a rozhodnutí, ani z pohledu předcházejícího řízení a možnosti dovolatelky skutkově a právně argumentovat (argumentace dovolatelky je neměnná po celou dobu řízení o zastavení exekuce), nelze považovat za překvapivé (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/00, ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02, ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/07, nebo ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 129/06).
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
11. O návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud samostatně nerozhodoval, neboť o dovolání bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) a rozhodnutím o podaném dovolání se tento návrh stal bezpředmětným. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 4. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu