26 Cdo 699/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Ing. J. J., zastoupeného JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o 136.420 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 167/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2015, č. j. 17 Co 115/2015-168, takto:
I. Návrh na přerušení dovolacího řízení se zamítá. II. Dovolání se odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, č. j. 31 C 167/2010-137, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 136.420 Kč z titulu náhrady za omezení vlastnického práva z důvodu protiústavní regulace nájemného, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 8. 2015, č. j. 17 Co 115/2015-168, potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a výroku o náhradě nákladů účastníků řízení, změnil ho ve výroku o náhradě nákladů státu a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobce není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak. Právo na náhradu za omezení vlastnického práva vzniklé pronajímateli bytu proti státu v důsledku protiústavní regulace nájemného se promlčuje v obecné tříleté lhůtě podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), která počíná dnem omezení vlastnického práva; tím není vyloučena případná aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. [srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 13 Co 578/2011, uveřejněný pod číslem 18/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 367/2012, uveřejněný pod číslem 74/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2272/13)].
V souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu je i závěr odvolacího soudu, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (kromě již výše citovaných rozhodnutí srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 126). Úvaha odvolacího soudu, který neshledal na straně ani jedné z účastnic konkrétní důvody, které bránily žalobkyni uplatnit nárok včas, není nepřiměřená. Žalovaná uplatnila námitku promlčení řádně, a to jak ve svých písemných podáních, tak ústně u jednání soudu.
Dovolací soud s ohledem na výše citovanou ustálenou soudní praxi neshledal ani důvod pro přerušení řízení (do rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku v obdobné věci).
Protože dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř., přípustné, Nejvyšší soud ho podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 3. srpna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu