26 Cdo 701/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Hany
Müllerové, v právní věci žalobkyně D. s. m. P., zastoupené advokátem, proti
žalovanému J. S., zastoupenému opatrovnicí, o přivolení k výpovědi z nájmu
bytu, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 115/98, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne
18. června 1999, č.j. 40 Co 471/99-32, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 18. června 1999,
č.j. 40 Co 471/99-32, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu
řízení.
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 25.11.1998, č.j. 11 C 115/98-18,
přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 5, IV. kategorie,
sestávajícímu z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství ve II. patře domu číslo
orientační 8, v ulici B. v P. (dále jen "předmětný byt"), určil, že tříměsíční
výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po
právní moci rozsudku a uložil žalovanému povinnost byt vyklidit do patnácti dnů
po zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném
dokazování dospěl k závěru, že výpovědní důvod, uplatněný ve výpovědi dané
žalobkyní žalovanému (nájemci předmětného bytu) z důvodu upraveného v § 711
odst. 1 písm. d/ obč.zák. je v dané věci dán, neboť žalovaný v rozporu s
ustanovením § 719 odst. 1 obč.zák. přenechal bez souhlasu žalobkyně část
předmětného bytu do užívání zprvu paní K., a po té panu L.. Dovodil, že další z
uplatněných výpovědních důvodů podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč.zák. není
naplněn, neboť žalovaný v předmětném bytě bydlí.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze
dne 18.6.1999, č.j. 40 Co 471/99-32, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak,
že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaného k předmětnému bytu zamítl
a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil
se závěrem soudu prvního stupně o nenaplnění uplatněného výpovědního
důvodu podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč.zák.; na rozdíl od něj však dovodil, že
není dán ani výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. Zaujal
názor, že základním pojmovým znakem ("nutnou náležitostí") podnájemního vztahu
je ve smyslu ustanovení § 663 v souvislosti s ustanovením § 853 obč.zák.
úplatnost. Nejde-li o právní vztah úplatný, nemůže jít o podnájem.
Protože v době podání výpovědi paní K. v předmětném bytě již nebydlela, a
bydlení pana L. nebylo bydlením úplatným (tedy podnájmem), nebyla podle názoru
odvolacího soudu prokázána existence výpovědního důvodu, opírajícího se o
ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací
důvody podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem
odvolacího soudu o neexistenci výpovědního důvodu § 711 odst. 1 písm. d/
obč.zák., a namítá, že v řízení bylo - výpovědí žalovaného a svědka pana L. -
prokázáno, že žalovaný poskytl jmenovanému bydlení v předmětném
bytě za úplatu. Poukazuje na to, že se jmenovaný se souhlasem žalovaného
přihlásil v předmětném bytě k trvalému pobytu, a že proto nelze jeho setrvávání
v bytě považovat za návštěvu. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc
byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že žalovanému nebylo možno - pro neznámost jeho pobytu -
doručit stejnopis dovolání, ustanovil mu soud prvního stupně usnesením ze dne
8.2.2000, č.j. 11 C 115/98-54, podle ustanovení § 29 odst.
2 o.s.ř. pro dovolací řízení opatrovnici. Vyjádření k dovolání nebylo
opatrovnicí podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240
odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1, odst. 2 věta druhá
o.s.ř.), a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. c/ a
d/ o.s.ř., jimiž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání
je v dané věci podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné.
Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav
nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně
vyložil.
Podle ustanovení § 719 odst. 1 obč.zák. pronajatý byt nebo jeho část lze jinému
přenechat do podnájmu na dobu určenou ve smlouvě o podnájmu nebo bez časového
určení jen s písemným souhlasem pronajímatele. Porušení této povinnosti se
považuje za porušení povinnosti podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. Z posléze
citovaného ustanovení pak vyplývá, že pronajímatel může vypovědět nájem bytu
jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti z nájmu bytu.
Ustanovení § 719 obč.zák. nedefinuje právní vztah podnájmu bytu (jeho části),
ani výslovně nestanoví, že tento vztah je vztahem úplatným.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 16.5.2000, sp.zn. 26 Cdo 250/99, zaujal
právní názor, který sdílí i v této věci, že ze systematického zařazení
citovaného ustanovení do hlavy sedmé občanského zákoníku o nájemní smlouvě
(resp. do oddílu čtvrtého této části, pojednávajícího o nájmu bytu), jakož i z
použité terminologie ("podnájem" bytu resp. jeho části) je nutno dovodit, že
uvedený podnájemní vztah je svojí podstatou zvláštním případem nájemního vztahu
k bytu, na jehož základě nájemce přenechává byt (jeho část), který má
sám v nájmu, do užívání jinému (podnájemci). Uvedená povaha
podnájemního vztahu se projevuje i v tom, že jde - stejně jako u nájemního
vztahu k bytu (srov. § 685 odst. 1 obč.zák.) - zásadně o vztah úplatný.
I když úplatnost je zásadně pojmovým znakem daného právního vztahu, je třeba
při výkladu ustanovení § 719 odst. 1 obč.zák. v návaznosti na ustanovení § 711
odst. 1 písm. d/ obč.zák., vzít v úvahu koncepci právní úpravy nájmu bytu,
obsažené v ustanoveních §§ 685 a násl. obč.zák. Tato úprava
poskytuje nájemci ochranu při jednostranném zrušení nájemního vztahu k bytu ze
strany pronajímatele (srov. § 685 odst. 1 větu druhou, § 711 obč.zák.),
neztrácí však se zřetele ani oprávněné zájmy pronajímatele na řádném využití
bytu a na rozhodování o tom, kdo bude byt (resp. předmět jeho vlastnického
práva) užívat - srov. např. ustanovení § 711 odst. 1 obč.zák. o jednotlivých
výpovědních důvodech, respektujících zájmy pronajímatele, a ustanovení § 719
odst. 1 větu první a druhou obč.zák., podmiňující vznik platného podnájemního
vztahu jeho souhlasem a stanovící důsledky spojené s nedodržením tohoto
zákonného požadavku ze strany nájemce. V této souvislosti nelze pominout ani
skutečnost, že občanský zákoník ve znění po novele, provedené s účinností od
1.1.1995 zákonem č. 267/1994 Sb., již neupravuje možnost, aby případný
nesouhlas pronajímatele se smlouvou o podnájmu byl nahrazen rozhodnutím soudu,
jako tomu bylo v ustanovení § 719 občanského zákoníku ve znění účinném do
31.12.1994. Se zřetelem k uvedenému je proto třeba za porušení povinnosti
nájemcem bytu ve smyslu ustanovení § 719 věty první a druhé obč.zák. (§ 711
odst. 1 písm. d/ obč.zák.) považovat i případ, kdy je byt (jeho část) přenechán
nájemcem do podnájmu jinému, aniž by za to nájemce získal od podnájemce
protiplnění. Upravuje-li totiž občanský zákoník jako jediný způsob přenechání
pronajatého bytu nájemcem do užívání jiné osobě pouze institut podnájmu bytu
(jeho části), nelze nad tuto zákonem stanovenou míru rozšiřovat dispoziční
oprávnění nájemce. Jiný výklad by byl nejen v rozporu s obsahem a
účelem právní úpravy nájmu bytu, ale ve svých důsledcích by vedl k zákonem
neodůvodněnému zásahu do oprávněných zájmů pronajímatele - vlastníka.
Odvolací soud tedy nepochybil, pokud v projednávané věci dospěl k závěru, že
podnájem bytu (jeho části) ve smyslu ustanovení § 719 odst. 1 obč.zák. je
(zásadně) vztahem úplatným. S odvolacím soudem však nelze souhlasit, pokud
dovodil, že o podnájem bytu (jeho části) ve smyslu ustanovení § 719 odst. 1
obč.zák., a tím i o porušení povinnosti nájemce ve smyslu ustanovení § 711
odst. 1 písm. d/ obč.zák., zakládající důvod k výpovědi ze strany pronajímatele
jde pouze tehdy, je-li za přenechání bytu poskytována podnájemcem nájemci
úplata. Protože tento jeho právní názor není správný, byl dovolací důvod podle
§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto podle §
243b odst. 1, části věty za středníkem, o.s.ř. napadené rozhodnutí zrušil a
podle § 243b odst. 2, věty první, o.s.ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení. Vzhledem k nesprávnosti právního názoru odvolacího soudu bylo předčasné
zabývat se dovolací námitkou směřující proti skutkovým zjištěním odvolacího
soudu (§ 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1,
věta druhá, o.s.ř.). V novém rozhodnutí rozhodne soud o náhradě nákladů řízení
včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. června 2000
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková