26 Cdo 716/2024-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Petry Kubáčové v právní věci žalobkyně AKRA broker, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Nový Zlíchov 3172/6, IČO 24786284, zastoupené JUDr. Ivanem Radou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 322/26, proti žalované A CLASS BOHEMIA CONSTRUCTION s.r.o., se sídlem v Praze 1, Gogolova 228/8, IČO 07641141, zastoupené Mgr. Stanislavem Pavlů, advokátem se sídlem v Praze 1, Gogolova 228/8, o 130.480 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 75/2022, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2023, č. j. 29 Co 266/2023-88, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
2. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce podáními ze dne 3. 11. 2022 podala odvolání proti shora uvedenému rozsudku, návrh na zrušení tohoto rozsudku a návrh na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 19. 7. 2023, č. j. 23 C 75/2022-72, návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítl.
4. K odvolaní žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 18. 9. 2023, č. j. 29 Co 266/2023-88, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Své rozhodnutí založil s odkazem na tam uvedenou judikaturu na závěru, že omluvitelným důvodem podle § 153b odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není okolnost, která žalovanému byla známa předem, tedy před jednáním – třebaže mu objektivně zabraňovala v účasti na něm – jestliže žádné objektivní okolnosti nebránily tomu, aby včas omluvil svou neúčast u jednání. Uvedl, že byl-li v době konání jednání soudu prvního stupně jediný jednatel žalované nemocen (COVID-19), což zjistil na základě výsledku provedeného antigenního testu, nic mu nebránilo v den konání jednání na soud zatelefonovat, omluvit se a požádat o odročení jednání.
5. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vymezila právní otázku, zda § 153b odst. 4 o. s. ř. požaduje, aby omluvitelný důvod pro zmeškání prvního jednání byl prokázán, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou, od níž není důvod se odchýlit, a na dovolatelkou vymezené otázce navíc není založeno.
7. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, podle něhož nelze po žalovaném, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, spravedlivě požadovat, aby nesl pro něj nepříznivé následky spojené s vydáním rozsudku pro zmeškání, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání zúčastnit se jednání. Tato překážka nebo jiná okolnost (má-li být důvodem pro zrušení rozsudku pro zmeškání podle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř.) musí představovat „omluvitelný důvod“. Za omluvitelný důvod, pro který žalovaný zmeškal první jednání ve věci, k němuž byl řádně a včas předvolán, je třeba ve smyslu ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř. považovat jak takovou překážku (událost), která žalovanému objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání dostavit se včas k soudu (například zdravotní indispozici, zpoždění veřejného dopravního prostředku použitého k přepravě na jednání soudu nebo technickou závadu na osobním automobilu při cestě k soudu), tak i okolnost žalovaným případně zaviněnou nebo jinak způsobenou, lze-li ji považovat (zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka) za omluvitelnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 1998, sp. zn. 21 Cdo 672/98, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2041/2000).
8. Z ustálené judikatury (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 1994, sp. zn. 15 Co 433/94, uveřejněné pod číslem 45/1997 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2365/99) dále plyne, že omluvitelným důvodem podle § 153b odst. 4 o. s. ř. není okolnost, která žalovanému byla známa předem, tedy před jednáním - třebaže mu objektivně zabraňovala v účasti na něm - jestliže žádné objektivní okolnosti nebránily tomu, aby včas svou neúčast u jednání omluvil.
9. V projednávané věci tvrdí žalovaná, že její jednatel zmeškal jednání konané dne 21. 9. 2022 ve 13.00 hodin z důvodu pozitivního antigenního testu na COVID-19. Lze souhlasit s názorem odvolacího soudu, který ostatně dovoláním nebyl zpochybněn, že mu žádné závažné okolnosti nebránily, aby tuto skutečnost soudu telefonicky či emailem sdělil a z jednání se omluvil. Proto nelze jeho onemocnění v dané věci za omluvitelný důvod považovat.
10. Odvolací soud se tak od citované judikatury neodchýlil (jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe). Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 7. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu