Judikát 26 Cdo 744/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08.04.2026
Spisová značka:26 Cdo 744/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.744.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmínky řízení
Dovolání (vady)
Dotčené předpisy:§ 104 odst. 1 o. s. ř. § 243b o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E 26 Cdo 744/2026-81
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Vsetín, se sídlem ve Vsetíně, Štěpánská 967, IČO 00089460, zastoupeného JUDr. Patrikem Novosadem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Králova 1283, proti žalované Šárce Vaculíkové, zastoupené Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 3, o zaplacení částky 84 735 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 108 C 18/2024, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2025, č. j. 57 Co 250/2025-59, takto:
I. Řízení o dovolání žalované proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 1. 7. 2025, č. j. 108 C 18/2024-48, se zastavuje. II. Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2025, č. j. 57 Co 250/2025-59, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Vsetíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 1. 7. 2025, č. j. 108 C 18/2024-48, zastavil odvolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne ze dne 30. 10. 2025, č. j. 57 Co 250/2025-59, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Žalovaná napadla dovoláním výslovně i usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 7. 2025, č. j. 108 C 18/2024-48. Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze dovoláním úspěšně napadnout. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno.
Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti citovanému usnesení soudu prvního stupně podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Dovolání žalované (dovolatelky) proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.
s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
5. K přípustnosti dovolání dovolatelka uvedla, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (doručování), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odchýlení v tomto případě spatřuje dovolatelka v tom, že Okresní soud ve Vsetíně nedoručoval dovolatelce předm. usnesení ze dne 23. 4. 2025 řádně na její adresu, resp. vyvěšení na úřední desce bylo předčasné.“
6. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze ho dovodit ani z jeho obsahu. Dovolatelka neuvedla žádné konkrétní spisové značky či slovní popis judikatury, od níž se měl odvolací soud odchýlit. Dovolání je proto vadné.
8. K vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 8. 4. 2026 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu