26 Cdo 751/2020-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci navrhovatelky A. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím
Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, náměstí 28. října 1898/9, za účasti
Společenství vlastníků jednotek v budově XY na ulici XY v XY, se sídlem XY, IČO
XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Kintrem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8,
Pobřežní 667/78, o určení neplatnosti usnesení shromáždění, vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 160/2018, o dovolání navrhovatelky proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2019, č. j. 8 Cmo
205/2019-126, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2019, č. j. 8 Cmo
205/2019-126, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2019, č. j. 50 Cm
160/2018-108, se mění tak, že se řízení nezastavuje.
Návrhem podaným k soudu dne 12. 7. 2018 se navrhovatelka jako přehlasovaný
vlastník jednotky domáhala zrušení usnesení shromáždění Společenství vlastníků
jednotek v budově XY č. p. XY na ulici XY v XY (dále jen „Společenství“) pod
bodem 6 přijatým dne 12. 4. 2018 (dále jen „Usnesení“), kterým bylo rozhodnuto
o ukončení spolupráce s dosavadním správcem a kterým byl schválen dočasný
správce či jeho nahrazení rozhodnutím, které by upravilo poměry účastníků podle
slušného uvážení; současně navrhovala, aby soud dočasně zakázal Společenství
podle Usnesení jednat. Navrhovatelka se brání přijatému Usnesení s tvrzením, že
další vlastník (s velkým podílem na společných částech) zneužil svého
hlasovacího práva.
Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 24. 9. 2019, č. j. 8
Cmo 205/2019-126, potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně (soud prvního
stupně) ze dne 2. 5. 2019, č. j. 50 Cm 160/2018-108, jímž zastavil řízení o
zrušení Usnesení a uložil navrhovatelce zaplatit účastníku náklady řízení ve
výši 8.228 Kč do tří dnů od právní moci usnesení; současně rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Zjistil, že navrhovatelka napadla Usnesení jednak návrhem v této věci, kterým
se domáhala jeho zrušení (nahrazení rozhodnutím, které by upravilo poměry
účastníků podle slušného uvážení) a vydání dočasného zákazu jednat podle něj, a
jednak návrhem na určení zneužití hlasovacího práva členem Společenství a
neplatnosti Usnesení, který je veden u téhož soudu pod sp. zn. 50 Cm 159/2018.
Na rozdíl od soudu prvního stupně (který řízení zastavil pro překážku
litispendence) měl za to, že přehlasovaný vlastník se může podle § 1209 odst. 1
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), domáhat pouze
určení neplatnosti usnesení shromáždění, návrhu na jeho zrušení tak nemůže být
vyhověno a měl by být zamítnut. Z důvodu procesní ekonomie však usnesení soudu
prvního stupně potvrdil, neboť zastavením řízení navrhovatelka neutrpí žádnou
újmu na svých oprávněných zájmech, probíhá-li zároveň řízení o vyslovení
neplatnosti téhož usnesení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Vytýkala
odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil oba podané návrhy, v prvním řízení se
domáhala určení, že došlo k zneužití hlasovacího práva podle § 212 odst. 2 o. z., nikoli přezkumu podle § 258 o. z. nebo podle § 1209 o. z., nešlo o stejný
předmět řízení. Měla za to, že dovolací soud doposud neřešil vztah řízení o
určení zneužití hlasovacích práv členem korporace (§ 212 odst. 2 o. z.) a
řízení o úpravu záležitostí společenství jednotek podle § 1209 odst. 1 o. z.,
ani otázku, zda je možné oba návrhy projednat samostatně. Navrhla, aby dovolací
soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240
odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241
odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací
řízení končí, je přípustné, neboť otázka, zda lze samostatně projednat návrh
podle § 212 odst. 2 o. z. a návrh podle § 1209 odst. 1 o. z., týkající se
stejného rozhodnutí shromáždění a stejného případu zneužití hlasovacího práva,
nebyla dosud v rozhodnutích dovolacího soudu řešena. Podle § 212 odst. 2 o. z. zneužije-li člen soukromé korporace hlasovací právo k
újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu
tohoto člena nelze pro určitý případ přihlížet. Toto právo zaniká, pokud návrh
není podán do tří měsíců ode dne, kdy k zneužití hlasu došlo. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný
vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky,
navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout,
aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh
podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl
nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Podle § 88 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále
jen „z. ř. s.“) je s řízením o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu
právnické osoby spojeno každé další řízení o neplatnosti téhož rozhodnutí. Podle § 88 odst. 4 z. ř. s. je s řízením ve věci zneužití hlasovacího práva v
soukromé korporaci k újmě celku spojeno řízení o vyslovení neplatnosti
rozhodnutí orgánu soukromé korporace, je-li tvrzeným důvodem neplatnosti stejný
případ zneužití hlasovacího práva. Úpravu korporací je třeba přiměřeně aplikovat i na společenství vlastníků (§
1194 odst. 1, 1221, 210 o. z.). Ustanovení § 212 odst. 2 o. z. upravující
zneužití hlasovacího práva členem korporace k újmě celku je nepochybně
využitelné i v poměrech společenství vlastníků jednotek, z povahy společenství
vlastníků nelze dovodit, že by jeho aplikace byla vyloučena.
Domáhá-li se navrhovatelka přezkumu Usnesení (jeho zrušení či nahrazení
rozhodnutím, které by upravilo poměry účastníků podle slušného uvážení) a
vydání rozhodnutí o dočasném zákazu jednat podle něj s tvrzením, že bylo
přijato, protože další vlastník jednotky zneužil svého (většího) hlasovacího
práva ke škodě ostatních vlastníků jednotek, když sledoval jen svůj prospěch,
pak podle obsahu jde o žalobu podle § 1209 odst. 1 o. z. upravující přezkum
rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek (nic na tom nemění nesprávný odkaz
navrhovatelky na ustanovení § 1139 o. z.), včetně návrhu na vydání rozhodnutí
podle § 1209 odst. 1 věty první za středníkem o. z. o dočasném zákazu jednat
podle rozhodnutí shromáždění, jehož platnost je zpochybňována. Vedle tohoto
návrhu v (samostatném) řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 50 Cm
159/2018 navrhuje, aby soud rozhodl, že k hlasům (tam označeného) vlastníka
jednotky, kterým bylo Usnesení přijato, se nepřihlíží, a proto je Usnesení
neplatné, přičemž návrh odůvodňuje tím, že tento vlastník jednotky disponoval
rozhodující částí hlasů, kterou zneužil k újmě ostatních vlastníků. Obě řízení se tedy týkají Usnesení a stejného případu (tvrzeného) zneužití
hlasovacího práva. Podle § 88 odst. 4 z. ř. s. jsou tato řízení ze zákona
spojena; nemohou probíhat samostatně a rozhodnutím soudu nesmí být ani
vyloučena k samostatnému řízení. Závěr soudu prvního stupně, že návrhy navrhovatelky je třeba projednat
samostatně a že řízení o návrhu navrhovatelky v této věci brání překážka věci
zahájené (litispendence) tak nebyl správný, a už vůbec nebylo na místě
potvrzení tohoto usnesení odvolacím soudem z důvodu „procesní ekonomie“. Odvolací soud nejen, že přehlédl ustanovení § 88 odst. 4 z. ř. s. a neposoudil
správně návrh navrhovatelky v této věci podle jeho obsahu, ale přestože měl za
to, že překážka věci zahájené není dána a není tak důvod pro zastavení řízení,
nesprávné usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout,
dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil [§ 243d písm. b) o. s. ř.] tak,
že změnil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že řízení o návrhu
navrhovatelky se nezastavuje. Návrh navrhovatelky bude soud prvního stupně (odvolací soud) projednávat
společně s návrhem navrhovatelky vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 50
Cm 159/2018. Protože řízení rozhodnutím dovolacího soudu nekončí a bude
pokračovat i nadále, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001,
uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu