26 Cdo 799/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Stavebního bytového družstva V. M., proti žalované A. H., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 6.255.-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 98/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2001, č. j. 10 Co 786/2001-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 31. 8. 2001, č. j. 10 Co 786/2001-22, odmítl odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání ze dne 29. 5. 2001, č. j. 62 C 98/2001-14, kterým Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) uložil žalované zaplatit žalobci 6.255.-Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že odvolání proti rozsudku pro zmeškání není v dané věci přípustné, neboť není dán žádný z odvolacích důvodů, taxativně vymezených v zákoně (§ 205b ve spojení s § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a proto nemohl rozsudek pro zmeškání přezkoumat (§ 212a odst. 4 o. s. ř.).
V podání datovaném 8. 11. 2001, doručeném soudu prvního stupně dne 9. 11. 2001, které je podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovoláním, žalovaná (nezastoupena advokátem) vyjádřila nesouhlas s usnesením odvolacího soudu (i s rozsudkem soudu prvního stupně). Posléze žalovaná – v zastoupení advokátky, která jí byla ustanovena usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2003, č. j. 62 C 98/2001-46 – doplnila podané dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, jehož naplnění spatřuje v tom, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.
V posuzované věci žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a v § 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů, v citovaných ustanoveních uvedených.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 17. července 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.
předsedkyně senátu