USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce statutárního města Liberce, se sídlem Liberec I – Staré Město, nám. Dr. E. Beneše 1/1, proti žalované V. S., bytem XY, zastoupené opatrovníkem J. H., bytem XY, právně zastoupené Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem se sídlem Liberec, Vrchlického 802/46, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 30 Co 68/2019, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2022, č. j. 3 Co 37/2022-307,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 7. března 2022, č. j. 30 Co 68/2019-295, zamítl žalobu žalované na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2020, č. j. 4 Co 155/2019-105 (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a přiznal ustanovenému zástupci žalované tam uvedenou odměnu a náhradu hotových výdajů (výrok III.).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. srpna 2022, č. j. 3 Co 37/2022-307, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a II. (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).
Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm nastolenou otázku přípustnosti žaloby na obnovu řízení podané proti rozhodnutí (v tomto případě zamítavému) o žalobě pro zmatečnost vyřešil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není – ani přes uplatněné dovolací námitky – důvod se odchýlit.
Ustálená soudní praxe totiž dovodila, že způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení jsou ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. pouze pravomocné rozsudky nebo pravomocná usnesení, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé, a že rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost takovým rozhodnutím není (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod č. 88/1997 časopisu Soudní judikatura, z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 24.
února 2017, sp. zn. 21 Cdo 3900/2016 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 2. srpna 2017, sp. zn. IV. ÚS 1254/17/).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 6. 2023
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu