26 Cdo 836/2024-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Richarda Krále, se sídlem v Kladně, Braunova 2916, IČO 14462826, zastoupeného Mgr. Davidem Janusem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého 502, proti žalovanému J. K., zastoupenému Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 18 C 42/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2023, č. j. 22 Co 178/2023-120, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 18 C 42/2022-90, určil, že je neoprávněná výpověď z nájmu garáže s dílnou na pozemku parc. č. XY, garáže a domu na pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, stavby na pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, vše v obci a katastrálním území XY, daná žalovaným žalobci dne 6. 6. 2022 – dále jen „Výpověď“ (výrok I); zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II).
2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 11. 2023, č. j. 22 Co 178/2023-120, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II).
3. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud (soud dovolací) jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby současně na dvou na sobě nezávislých důvodech. Předně dovodil, že Smlouva o nájmu nemovitostí a o nájmu bytových a nebytových prostor ze dne 5. 10. 2020 je smlouvou o nájmu prostor sloužících podnikání ve smyslu § 2302 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a bylo možno ji vypovědět pouze v případě nedodržení placení domluvených splátek, ostatní zákonné výpovědní důvody účastníci v rámci své smluvní volnosti vyloučili. Jestliže tedy dovolatel nájem vypověděl s poukazem na jiný obdobně závažný důvod ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. je Výpověď zcela nepochybně neoprávněná (první právní názor). Nad rámec řečeného uvedl, že nájem prostor sloužících podnikání by s odkazem na zmíněný výpovědní důvod ani nebylo možno ukončit. Ustanovení § 2288 o. z. totiž upravuje právo pronajímatele vypovědět nájem bytu na dobu určitou i neurčitou, avšak § 2311 o. z. výslovně odkazuje na obdobné použití ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou; na tyto případy výpovědi tudíž nedopadá. Za dané situace jsou použitelné § 2285 či 2287 o. z. Ustanovení § 2287 o. z. ovšem pro případ změny okolností k ukončení nájmu opravňuje toliko nájemce, nikoliv pronajímatele (druhý právní názor).
5. Dovolatel v dovolání formuloval dvě otázky. Jednak měl za to, že s odkazem na výpovědní důvod vymezený v § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. lze ukončit i nájem prostor sloužících podnikání, jednak dovozoval, že v případě nájmu prostor sloužících podnikání může z důvodu uvedeného v § 2287 o. z. nájem ukončit též pronajímatel. Oběma otázkami přitom zpochybnil správnost druhého právního názoru. Správnost prvního právního názoru (pro zamítnutí žaloby nadto primárního) však nenapadl; v tomto směru totiž dovolání neobsahuje žádnou argumentaci (dovolací důvod).
6. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žaloby), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich
obsahového vymezení, a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod č. 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
8. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který dovolatel zjevně napadá jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu