26 Cdo 845/2012 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Bytové družstvo F 556, se sídlem v Praze 8 - Bohnicích, Feřtekova 556, identifikační číslo osoby 25119788, proti žalovanému MUDr. J. H., bytem v P., zastoupenému Mgr. Davidem Cigánkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Tyršova 7, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 466/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2011, č. j. 21 Co 263/2010, 21 Co 483/2010-361, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 5. 1. 2011, č. j. 21 Co 263/2010, 21 Co 483/2010-361, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 20. 8. 2010, č. j. 25 C 466/2008-271, (odstavec I. výroku), kterým zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů a dále zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. 3. 2010, č. j. 25 C 466/2008-191, kterým rozhodl (rozsudkem pro uznání) o vyklizení bytu a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (odstavec II. výroku). Proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů, podal žalovaný (zastoupen advokátem) dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod č. 88). Přípustnost dovolání nezakládá ani § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno.
Lze – stejně jako v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 139/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2006, pod číslem 64, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – uzavřít, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalovaného o ustanovení zástupce z řad advokátů, není dovolání přípustné.
Nejvyšší soud proto bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. září 2012
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu