26 Cdo 868/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně Základní školy, proti
žalovanému M. D., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod
sp. zn. 24 C 71/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 10. srpna 2000, č. j. 29 Co 190/2000-46, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. ledna 2000,
č. j. 24 C 71/99-31, zamítl žalobu, „aby žalovaný byl uznán povinným vyklidit
byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím, v objektu žalobce Základní škola s
rozšířenou výukou jazyků, J., v P. a předat jej vyklizený žalobci, a to do 15
dnů ode dne, kdy mu bude ve smyslu ustanovení § 712 odst. 7 o.z. poskytnuto
přístřeší\". V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení
účastníků.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. srpna 2000, č. j.
29 Co 190/2000-46, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil
žalovanému povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do šesti měsíců
od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dne 9. listopadu 2000 u soudu
prvního stupně dovolání, které sepsal a podepsal (s odkazem na plnou moc
obsaženou ve spise) „za žalovaného\" advokát J. Š.. Přípustnost tohoto
opravného prostředku opřel o ustanovení „§ 238 odst. 1\" zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna
2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.\"), a uplatnil v něm – s
přihlédnutím k jeho obsahu – dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Dne 22. ledna 2001 doručil advokát M. Š. soudu prvního
stupně podání, v němž sdělil, že žalovaný dne 1. listopadu 2000 zemřel, a že
jeho syn M. D. „uplatňuje singulární sukcesi\", popřípadě „záměnu na straně
žalobce\" (správně žalovaného). Současně předložil procesní plnou moc, kterou
mu dne 13. listopadu 2000 udělil M. D.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná
ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. srpna
2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000
Sb. (dále opět jen „o.s.ř.\").
Kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za
nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek
podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 103, § 104 odst.
1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 243c o.s.ř.).
K podmínkám řízení na straně účastníků patří kromě způsobilosti být
účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.) a procesní způsobilosti (§ 20 o.s.ř.) také
způsobilost být zástupcem a oprávnění k zastupování (§ 22 až § 29 o.s.ř.).
Podle § 28 odst. 1 o.s.ř. zástupci, jehož si účastník zvolil, udělí písemně
nebo ústně do protokolu plnou moc buď pro celé řízení nebo jen pro určité
úkony. Plnou moc udělenou pro celé řízení a plnou moc advokátovi nelze omezit
(§ 28 odst. 2 věta prvá o.s.ř., § 25 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Plná moc
zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco jiného (§ 33b odst.
2 věta prvá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů – dále jen „obč. zák.\"). Zemře-li zmocnitel, je zmocněnec povinen
učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce
neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky,
jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co nařídil zmocnitel
nebo jeho právní nástupci. (§ 33b odst. 6 obč. zák.).
Podání někoho, kdo vystupuje jako zástupce účastníka, aniž by bylo způsobem
uvedeným v ustanovení § 28 odst. 1 o.s.ř. prokázáno jeho oprávnění k
zastupování, nelze považovat za podání neoprávněné osoby. Není tu totiž
významné jen to, kdo podání učinil; podstatné je, zda sám hodlá vstoupit do
procesně právního vztahu, nebo zda procesní úkon činí za jiného (za účastníka
řízení) jako jeho zástupce. Učinila-li takováto osoba procesní úkon za jiného
jako jeho zástupce, neuplatňuje procesní práva v řízení sama (svým jménem), ale
jedná za zastoupeného. Uvedený závěr dovodil Nejvyšší soud České republiky již
v usnesení ze dne 17. února 2000, sp. zn. 20 Cdo 639/98. Nedostatek plné moci
prokazující toto zastoupení je - obecně - nedostatkem podmínky řízení, který
lze odstranit; nezdaří-li se to přes vhodná opatření, která soud za tím účelem
učinil, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 2, § 243c o.s.ř.). Jestliže však někdo
v řízení vystupuje jako zástupce zemřelé osoby, logicky toto zastoupení do
budoucna doložit nemůže a nedostatek podmínky řízení je pak nutno považovat za
neodstranitelný (§ 104 odst. 1 věta první o.s.ř.). Ani v takovém případě však
uvedená osoba není někým, kdo v řízení uplatňuje (podáním dovolání) svá
procesní práva; jde tu o osobu, která jedná jménem jiné osoby (v daných
souvislostech je nerozhodné, že osoba, za kterou jedná, není způsobilá být
účastníkem řízení). Nepřichází tak v úvahu odmítnutí dovolání podle § 243b
odst. 4, § 218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., ale opět jen zastavení dovolacího
řízení podle § 243c, § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. (srov. rozhodnutí
uveřejněné pod číslem 48/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci zastoupení žalovaného M. D. advokátem J. Š., prokazované
procesní plnou mocí ze dne 18. října 2000 (viz č. l. 48a), zaniklo - v
intencích § 33b odst. 2 věty první obč. zák. - smrtí zmocnitele dne 1.
listopadu 2000, tedy před podáním dovolání. Dovolání je přitom jak po stránce
formální, tak i zejména po stránce obsahové, formulováno způsobem dovolujícím
jedinou interpretaci: jde o dovolání žalovaného M. D., za kterého vystupuje
jako jeho zástupce (s odkazem na procesní plnou moc ve spise) advokát J. Š. Z
obsahu plných mocí z 21. června 1999 a 18. října 2000 však nevyplývá nic, co by
opravňovalo zmocněnce zastupovat zmocnitele i po jeho smrti. Dovolání přitom
nemůže být považováno za neodkladný úkon ve smyslu § 33b odst. 6 obč. zák.,
jinou (novou) plnou moc právě s ohledem na úmrtí žalobce doložit nelze a
dovolacímu soudu proto nezbývá, než dovolací řízení zastavit (§ 243c, § 104
odst. 1 věta první o.s.ř.). Lze dodat, že již v usnesení ze dne 17. dubna 2000,
sp. zn. 26 Cdo 868/2000, dospěl Nejvyšší soud České republiky ke stejným
závěrům, totiž k závěrům, že zastoupení účastníka řízení zaniká smrtí
zmocnitele, a že dovolání není neodkladným úkonem ve smyslu § 33b odst. 6 obč.
zák. Přitom k podání M. D. dovolací soud nepřihlédl proto, že M. D. v dovolací
lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o.s.ř.), tj. v daném případě ve lhůtě do 10.
listopadu 2000, dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nepodal.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b
odst. 4, § 224 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., když postup podle § 146
odst. 2 věty první o.s.ř. nepřichází v úvahu vzhledem k nedostatku způsobilosti
žalovaného být účastníkem řízení. Žalobkyni v dovolacím řízení žádné
prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2001
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu