26 Cdo 871/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Kolín, IČO 00235440, se sídlem Kolín I, Karlovo náměstí 78, zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, advokátem se sídlem Kolín III, Legerova 148, proti žalovaným 1) M. B., K., a 2) Š. B., tamtéž, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 77/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. února 2014, č. j. 19 Co 54/2014-44, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 9. 2013, č. j. 9 C 77/2013-27, výrokem I. uložil žalovaným povinnost vyklidit zde specifikovaný byt do 15-ti dnů po zajištění přístřeší, výrokem II. jim uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.000,- Kč a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 13. 2. 2014, č. j. 19 Co 54/2014-44, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o nákladech řízení; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti nákladovému výroku citovaného usnesení odvolacího soudu podal žalobce (zastoupen advokátem) včasné dovolání, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 /viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), odmítl pro nepřípustnost (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Napadeným výrokem usnesení odvolacího soudu bylo totiž rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, které nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek).
Pro úplnost lze dodat, že přípustnost dovolání nezakládá nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání může být – v případě splnění v poučení uvedených podmínek – přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2015 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu