Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 872/2021

ze dne 2021-05-12
ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.872.2021.1

26 Cdo 872/2021-122

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně E. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovanému T. V., narozenému XY, bytem XY, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 165/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2020, č. j. 70 Co 257/2020-84, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. Vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. se však v textu dovolání nenachází a nelze jej zjistit ani z celého jeho obsahu. Dovozuje-li přípustnost z toho, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, neboť v otázce osvobození od soudních poplatků je rozhodovací praxe soudů nejednotná, tento předpoklad přípustnosti dovolání již v nyní účinné právní úpravě není obsažen (viz novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 404/2012 Sb.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 5. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu