26 Cdo 903/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie
Vokřinkové ve věci žalobkyně m. č. P., a 1/35, zastoupené advokátkou , proti
žalovaným 1) O. B., zemřelému a 2) L. Š., o přivolení k výpovědi z nájmu
bytu, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 23/2003, o dovolání prvního
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2006, č. j.
12 Co 451/2005-145, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. V poměru mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádná z těchto účastnic právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne
1. března 2006, č. j 12 Co 451/2005-145, změnil zamítavý rozsudek Obvodního
soudu pro Prahu 8 ze dne 17. ledna 2005, č. j. 13 C 23/2003-127, tak, že
vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalovaných O. B. a L. Š.
k „bytu , o velikosti 2+1 s příslušenstvím, v pátém podlaží domu v ulici V. M.
, P. – L.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že tříměsíční
výpovědní lhůta začne běžet prvního dne kalendářního měsíce následujícího po
právní moci rozsudku, žalovaným uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený
předat žalobkyni do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty a rozhodl o
nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný. Z úmrtního
listu vystaveného Městským úřadem O. V. vyplývá, že žalovaný (dovolatel) po
podání dovolání dne 24. června 2006 zemřel.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. března 2006, tedy
po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. čl. II, bod 2. a 3.
přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky
jako soud dovolací projednal dovolání
a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Podle § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost
mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 7 zákona
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč.
zák.“), způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením (má
ji i počaté dítě, narodí-li se živé) a zaniká smrtí. Podle § 107 odst. 1 věty
první o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být
účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud
podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle § 107 odst. 5 o.s.ř.
neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Řízení
zastaví soud zejména tehdy, zemře-li manžel před pravomocným skončením řízení o
rozvod, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není,
pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo; bylo-li již o věci
rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší. Podle § 243c odst. 1 o.s.ř.
pro řízení
u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního
stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a 95 až 99 a 107a
však pro řízení
u dovolacího soudu neplatí.
Pro další postup v řízení a pro určení, zda a případně s kým lze po úmrtí
žalovaného (dovolatele) v řízení pokračovat, je rozhodné posouzení povahy
uplatněného nároku.
V dané věci se žalobce domáhal přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k
předmětnému bytu. V citovaném rozsudku odvolací soud mimo jiné dovodil, že
žalovaným jako manželům svědčilo právo společného nájmu předmětného bytu
manžely. Pak ovšem nelze ztratit ze zřetele, že zemře-li jeden z manželů, kteří
byli společnými nájemci bytu (v daném případě žalovaný), stane se jediným
nájemcem pozůstalý manžel (viz § 707 odst. 1 obč. zák.), tj. v daném případě
žalovaná (která dovolání nepodala). V důsledku úmrtí žalovaného se ze zákona (§
707 odst. 1 obč. zák.) stala jedinou nájemkyní předmětného bytu žalovaná;
neexistuje zde proto právo, jež by bylo způsobilé přejít v důsledku úmrtí
žalovaného na jeho právní nástupce a jež by umožňovalo pokračování dovolacího
řízení s těmito nástupci. Je proto nerozhodné, že usnesením Obvodního soudu pro
Prahu 8 ze dne 28. srpna 2007, č. j. 20 D 872/2006-72, bylo potvrzeno nabytí
dědictví po zemřelém dovolateli dědičkám ze zákona L. Š. (žalované) a pozůstalé
dceři nezletilé A. Š., u každé z nich stejným dílem.
Z uvedeného vyplývá, že v dovolacím řízení nelze vzhledem k povaze věci
pokračovat; Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil (§ 19, § 107 odst. 5,
§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Žalobkyni a žalované nevznikly podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné
náklady; tomu odpovídá výrok, že žádná z těchto účastnic nemá právo na náhradu
nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu