26 Cdo 909/2025-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci žalobce M. L., zastoupeného JUDr. Ondřejem Kramperou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalované J. S., zastoupené Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 159/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2024, č. j. 56 Co 150/2024-85, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.327,50 Kč k rukám JUDr. Ondřeje Krampery, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 9. 2024, č. j. 56 Co 150/2024-85, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (soud prvního stupně) ze dne 3. 4. 2024, č. j. 16 C 159/2023-53, kterým uložil žalované vyklidit tam specifikovaný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24.509 Kč; současně ji zavázal zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8.619 Kč.
2. Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné, protože otázku, zda výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy, posoudil odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
3. Při úvaze, zda výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3, § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) odvolací soud zohlednil všechny právně relevantní okolnosti jak na jeho straně, tak na straně dovolatelky (zejména její věk a zdravotní stav). Měl za to, že tyto okolnosti nemohou vést k závěru, že by žalobce, který se domáhá jejího vyklizení, realizoval svá vlastnická práva v rozporu s dobrými mravy, ani k závěru, že je třeba stanovit delší než patnáctidenní lhůtu k vyklizení, jelikož žalovaná měla dostatek času byt (v němž nebydlí) vyklidit, neboť rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na základě kterého se žalobce stal vlastníkem předmětné nemovitosti, nabyl právní moci již dne 15. 5. 2023. Jeho úvahu nelze (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) považovat za zjevně nepřiměřenou. Přitom právě jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit – viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
5. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 6. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 10. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu