26 Cdo 928/2022-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek pro dům XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, proti žalovanému P. R., narozenému XY, bytem XY, o zaplacení 59.575 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 313/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2021, č. j. 26 Co 206/2021-69, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 26 Co 206/2021-69, odmítl odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 2. 8. 2021, č. j. 7 C 313/2020-55, kterým žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (nezastoupen advokátem) dovoláním, které není přípustné. Jednak směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“ [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], a navíc (i kdyby odvolání žalobce nebylo odvolacím soudem pro vady odmítnuto), by směřovalo proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudních poplatků [§ 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Pro úplnost je třeba uvést, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání; pro závěr o poplatkové povinnosti dovolatele není významné, že dovolání není objektivně přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3794/2019). Ačkoli si je dovolací soud vědom, že odmítnutí dovolání zásadně předchází zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení poplatku (po předchozí výzvě k jeho zaplacení), dovolatele k zaplacení soudního poplatku nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v jiných řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá, když má za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od jeho placení.
Je přitom třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 6. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu