26 Cdo 928/2023-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyň a) L. R., a b) I. R., proti žalovanému M. V., zastoupenému Mgr. Ing. Josefem Pisakem, advokátem se sídlem v Praze, Dobronická 1257, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 20 C 318/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 26 Co 106/2022-169, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č. j. 20 C 318/2021-137, určil, že výpověď z nájmu nemovitosti – domu č. p. XY na pozemku parc. č. XY, parc. č. XY v k.ú. XY (dále jen „nemovitost“), kterou dal žalovaný žalobkyním dopisem ze dne 13.8.2021 (dále jen „první výpověď“), je neoprávněná (výrok I), dále určil, že výpověď z nájmu nemovitosti, kterou dal žalovaný žalobkyním dopisem ze dne 15.11.2021 (dále jen „druhá výpověď“), je neoprávněná (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
2. K odvolání účastníků Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, č. j. 26 Co 106/2022-169, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl, ve výroku II jej potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
3. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) zjistil, že mezi žalobkyněmi (jako nájemkyněmi) a žalovaným (jako pronajímatelem) byla ohledně nemovitosti uzavřena dne 1. 12. 2020 nájemní smlouva na dobu určitou do 31. 5. 2026, kterou žalovaný vypověděl dopisy z 13. 8. 2021 a z 15. 11. 2021. Souhlasil se soudem prvního stupně, že vzhledem k ustanovení § 2286 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) musí být pod sankcí absolutní neplatnosti výpovědi její součástí poučení o možnosti navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem i poučení o prekluzivní lhůtě k podání tohoto návrhu (§ 2290 o. z.), protože účelem poučení je poskytnutí informace, jak má nájemce účinně chránit svá práva. Uvedené poučení výpovědi žalovaného neobsahovaly. Žalobu na přezkoumání neoprávněnosti první výpovědi z 13. 8. 2021 podanou dne 19. 10. 2021 však považoval za opožděně podanou, neboť vycházel z toho, že výpověď byla žalobkyním doručena dne 17. 8. 2021. Žaloba na přezkoumání neplatnosti druhé výpovědi z 15. 11. 2021 byla soudu doručena v zákonné dvouměsíční lhůtě, a jelikož výpověď neobsahuje řádné poučení, měl ji za absolutně neplatnou, a tudíž neoprávněnou.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, kterým napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Měl za to, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku neplatnosti výpovědi pro absenci poučení o lhůtě k podání žaloby na neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“.
6. V části, ve které dovolatel brojí proti té části výroku I, kterou odvolací soud změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, je dovolání subjektivně nepřípustné, neboť k podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném pod č. 28 v časopise Soudní judikatura 3/1998, v usnesení z 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, dále např. v usnesení z 1. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3324/2013).
7. Dovolání žalovaného, směřovalo-li do části výroku I rozsudku odvolacího soudu, v níž odvolací soud potvrdil výrok II soudu prvního stupně, není přípustné, neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
8. Již v rozsudku ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2199/2018 (na nějž odkázal i odvolací soud), Nejvyšší soud uvedl, že ustanovení § 2286 odst. 2 o. z. je třeba vykládat ve spojení s § 2290 o. z. a že poučení nájemce o jeho právu navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu soudem, je jednou z podstatných náležitostí výpovědi a jeho absence způsobuje (absolutní) neplatnost výpovědi. Podle názoru dovolacího soudu je smyslem poučení podle § 2286 odst. 2 o. z. ochrana nájemce, který na základě tohoto poučení musí získat nejen vědomost o svém právu domáhat se u soudu přezkoumání oprávněnosti výpovědi, ale také o lhůtě, ve které může nájemce své právo u soudu uplatnit (do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla). Na tyto závěry Nejvyšší soud aktuálně navázal v rozsudku ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2029/2023, kde již výslovně uzavřel, že obsahovou náležitostí výpovědi pronajímatele je nejen poučení nájemce bytu o právu navrhnout soudní přezkum oprávněnosti výpovědi, ale i poučení o lhůtě, v jaké má žalobu podat, jinak je výpověď absolutně neplatná. Tento požadavek je odůvodněn zejména tím, že lhůta k uplatnění návrhu u soudu je svým charakterem hmotněprávní prekluzivní, tedy lhůtou, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, a jejíž zmeškání nelze prominout. Ke stejnému závěru dospěla i komentářová literatura [srov. shodně Hulmák M. a kol., Občanský zákoník VI, Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 452–455, nebo Janoušková M. in: Petrov, J. a kol., Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, Forma a podstatné náležitosti výpovědi (§ 2286)].
9. V projednávané věci výpověď z 15. 11. 2021 poučení nájemce o lhůtě, ve které může své právo na přezkoumání oprávněnosti výpovědi u soudu uplatnit, neobsahovala, a závěr odvolacího soudu, že výpověď je proto neplatná, a tudíž i neoprávněná, odpovídá výše uvedené judikatuře.
10. Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku (výrok II) napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
11. Z vyložených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 5. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu