U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce města Prachatic, se sídlem v Prachaticích, Velké náměstí 3, zastoupeného Mgr. Miloslavem Půbalem, advokátem se sídlem ve Vimperku, 1. máje 116, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Pavlou Kochtovou, advokátkou se sídlem ve Vimperku, 1. máje 144, o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 183/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. června 2010, č. j. 7 Co 1245/2010-79, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám Mgr. Miloslava Půbala, advokáta se sídlem ve Vimperku, 1. máje 116, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. března 2010, č. j. 2 C 183/2009-55, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „nebytový prostor – sklad č. 6 v domě č. p. 260 v Ševčíkově ulici v P. (bývalá hasičárna) (dále jen „nebytový prostor), v němž má uskladněny tam specifikované věci; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. června 2010, č. j. 7 Co 1245/2010-79, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.).
Dovolatel sice formálně odkázal na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., avšak ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil především nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (námitkami, že „se soudy obou stupňů nezabývaly jeho zásadní námitkou, že nemá k dispozici žádné jiné prostory, kam by mohl své movité věci a movité věci svých blízkých přemístit“, že „když mu bude uložena povinnost vyklidit předmětný nebytový prostor, nebude moci si tyto věci vyzvednout a ty budou nakonec prodány třetím osobám při výkonu rozhodnutí vyklizením tohoto nebytového prostoru“, že „tímto způsobem dojde ke zmaření exekuce na veškerý majetek povinného“ a že „z tohoto důvodu se obává, aby se nedostal do rozporu se zákonem, pokud by se nebránil podané žalobě a dobrovolně vyklidil své movité věci a movité věci svých blízkých, které má uskladněny v nebytovém prostoru“).
V napadeném rozhodnutí byl vysloven rovněž právní názor, že zakázal-li exekutor žalovanému (povinnému) v exekučním řízení disponovat s movitými věcmi, neznamená to, že by tyto věci nemohl přemístit z jednoho prostoru do jiného; zákaz dispozice je nutno chápat v tom smyslu, že povinný z exekuce nesmí s věcmi nakládat takovým způsobem, který by následně znemožnil realizaci exekučního prodeje.
Právní nauka i převažující judikatorní praxe se shoduje v závěru, že výrok usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, kterým se povinnému zakazuje, aby nakládal s věcmi, které budou sepsány, povinnému znemožňuje, aby sepsanou věc převedl na jiného, aby ji zastavil nebo jinak zatížil, aby ji půjčil, pronajal nebo s ní jinak disponoval, a to od okamžiku, kdy mu usnesení bylo doručeno a stalo se tak vůči němu vykonatelným, popřípadě kdy byly věci sepsány (srov. např. i Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2444, a dále rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. března 2011, sp. zn. 20 Cdo 1415/2009).
S ohledem na uvedené lze uzavřít, že odvolací soud se neodchýlil od výše zmíněné judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Vedle potvrzujícího výroku napadl dovolatel rovněž nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu. Soudní praxe je však dlouhodobě ustálena v názoru, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1edna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Miroslav Ferák, v. r. předseda senátu