U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové
ve věci žalobkyně městské části Praha 8, se sídlem Praha 8, Zenklova 35/1, IČO:
00063797, zastoupené Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem Praha 7,
Dukelských hrdinů 23, proti žalované M. K., zastoupené JUDr. Alenou Keřkovou,
advokátkou se sídlem Praha8, Sokolovská 49, o obnovu řízení, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 69/2011, o dovolání žalované proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2013, č. j. 72 Co 169/2013-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaná (zastoupena advokátem) podala včasné dovolání proti usnesení ze dne
25. 6. 2013, č. j. 72 Co 169/2013-98, kterým Městský soud v Praze (odvolací
soud) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (soudu prvního stupně) ze
dne 19. 9. 2012, č. j. 23 C 69/2011-84, ve výroku o zamítnutí žaloby na obnovu
řízení, ve výroku II. o nákladech řízení jej změnil a současně rozhodl o
nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31.
12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012
Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen
„o.s.ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o.s.ř.), což je
obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o.s.ř.), bez jejíhož
splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je
dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu
ustanovení § 237 o.s.ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8.
2013, sen.zn. 29 NSCR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky
hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v
rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud
neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se
řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod
číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka výslovně spatřuje přípustnost dovolání v ustanovení § 238 odst. 1
písm. a) občanského soudního řádu (míněno zřejmě ve znění účinném před novelou
provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.) a ani z obsahu dovolání nelze dovodit
vymezení přípustnosti dovolání takovým způsobem, aby je bylo možno podřadit pod
některý z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o.s.ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu