U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové
ve věci žalobce Bytového družstva Zborov I., se sídlem v Praze 10,
Černokostelecká 2198/53, IČO: 61861294, zastoupeného JUDr. Vladimírem Fialou,
advokátem se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Křivá 2612/1, proti žalované L E O N A
R D, spol. s r.o., se sídlem v Praze 8 – Libni, Sokolovská 1288/166, IČO:
49101455, zastoupené Mgr. Rudolfem Axmanem, advokátem se sídlem v Litoměřicích
– městě, Mírové náměstí 157/30, o zaplacení částky 1.813.152,55 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C
100/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 28. listopadu 2014, č. j. 12 Co 1478/2013-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele)
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2014, č.
j. 12 Co 1478/2013-161, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2.
zákona č. 93/2013 Sb. – dále jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje náležitosti
vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky),
pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání
lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).
Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v
ustanovení § 237 o.s.ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Z
okolností, z nichž usuzoval na přípustnost dovolání, tedy nelze dovodit, že by
v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu
přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného
nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak. Ve vztahu k přípustnosti dovolání totiž pouze uvedl, že „dle
ust. § 237 o.s.ř. se žalovaná (správně zřejmě žalobce) domáhá, aby právní
otázka byla posouzena jinak, resp. v souladu s právním řádem České republiky“.
Takto formulovaná žádost však významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o.s.ř.)
požadavku ad 4/, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla
(dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z
29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo
1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). V takovémto případě jde o situaci, kdy Nejvyšší soud jako soud
dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit nikoli od právního názoru
odvolacího soudu (jak se mylně domníval dovolatel), nýbrž od (svého) právního
názoru (právně aplikační úvahy) již vyjádřeného v jeho (dřívějším) rozhodnutí
(prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o
soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů).
Okolnost, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak
(než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy – jinými slovy
řečeno – napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o.s.ř.), a už
proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání.
Vzhledem k dalším dovolacím námitkám (týkajícím se zejména provádění a
posuzování důkazů odvolacím soudem, jakož i způsobu vedení řízení), nelze
rovněž přehlédnout, že vady řízení a skutkové námitky nejsou podle současné
právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o.s.ř. a
contrario).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu