USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce OREL, se sídlem v Brně, Kurská 792/3, IČO 00544833, proti žalovanému JUDr. Vladimíru Fockovi, sídlem advokáta v Brně, Poděbradova 1751/58, IČO 66225655, o 255.912,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 244 C 74/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2022, č. j. 18 Co 142/2022-358, ve znění opravného usnesení ze dne 12. prosince 2022, č. j. 18 Co 142/2022-379,
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
soudního poplatku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů „odvolacího“ řízení (výrok II.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne
30. 5. 2022, č. j. 18 Co 142/2022-358, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 12. 2022, č. j. 18 Co 142/2022-379, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.), a ve výroku II. jej potvrdil ve znění, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“), jako vadné odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.
s. ř. nebo jeho části či odkaz na něj. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. například závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28.
11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS, st. 45/16). Dovolatel těmto požadavkům nedostál, neboť co do přípustnosti dovolání toliko odkazuje na § 237 o. s. ř. Z dovolání (posouzeného z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) není patrné, který z výše uvedených předpokladů považuje dovolatel za splněný. Lze dodat, že úkolem dovolacího soudu pak není, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. k vymezeným otázkám a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.