26 Nd 120/2013-35
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce B. V., proti žalovanému označenému „ tzv. Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, soudní exekutor Jiří Komárek“, se sídlem Žďár nad Sázavou, Jihlavská 1007, o žalobě na zrušení rozhodnutí žalovaného vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Nc 2113/2012 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 72/2013, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Romana Vostřejšová a JUDr. Milena Opatrná, nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Co 72/2013.
Žalobce si proti tomuto usnesení podal odvolání a následně vznesl námitku podjatosti soudců senátu 1 Co Vrchního soudu v Praze, včetně zastupujících soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce příslušní k projednání a rozhodnutí v dané věci, jakož i podjatost Vrchního soudu v Praze jako celku. Uvádí, že soudci JUDr. Říhová, Mgr. Javůrková a JUDr. Podolka popírali a popírají svou podjatost a „patologickou bolševickou nenávist“ vůči němu, že se podíleli „na zinscenování neototalitní represe viz čj. 37 C 77/07 s CET 21“, kdy byl vystaven represím a poškození, že soudkyně JUDr.
Vostřejšová a další soudci Vrchního soudu v Praze „se cítí dotčeni, že si dovoluje žádat odstranění pronásledování a represí, na níž se“ vůči jeho osobě „v době vymezené zák. č. 480/91 Sb. podíleli, jakož i jejich postih“ a že „soudci v drtivé většině členy KSČ …. mají zájem na úkonech ve věci, aby tak bagatelizovali nebo kryli své jednání represe a pronásledování“ jeho osoby „v době vymezené zákonem. č. 480/91 Sb“. a jej „veřejně ještě znevažovali a soc. poškozovali“. Dále se vyjadřuje zejména k soudkyni Vrchního soudu v Praze JUDr.
Olze Římalové. Nejvyšší soud České republiky jako nadřízený soud (§ 16 odst. 1 o.s.ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 15a odst. 1, věta první, § 14 odst. 1 a § 14 odst. 4 o.s.ř.).
Soudci senátu 1 Co Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Karel Podolka, jakož i zastupující soudci JUDr. Romana Vostřejšová a JUDr. Milena Opatrná, jež jsou dle rozvrhu práce příslušní k projednání a rozhodnutí ve věci, shodně uvedli, že nemají žádný vztah k věci, k účastníkům ani jejich zástupcům a že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl.
38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Jmenovaní soudci (jak vyplývá z jejich vyjádření) nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř.
významný vztah, který by mohl představovat důvod vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z obsahu podání žalobce. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti nemohou být obecné a nepříliš srozumitelné úvahy žalobce, že měl být jednáním některých z nich v minulosti poškozen; navíc § 14 odst. 4 o.s.ř. výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívající v jeho rozhodování v jiných věcech. Pokud žalobce namítal podjatost i ostatních (všech) soudců Vrchního soudu v Praze, učinil tak pouze obecně, bez uvedení konkrétních důvodů; ostatně ustanovení § 15a odst. 1 věty první o.s.ř.
za dané situace neumožňuje posuzovat podjatost všech soudců daného soudu, a Nejvyšší soud proto rozhodoval o námitce podjatosti toliko ve vztahu k soudcům, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že žalobce (obecně) poukazoval na členství soudců v KSČ, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 9. 2011 sp.zn. II. ÚS 1260/11, v němž Ústavní soud mimo jiné uvedl, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.
Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen, což však žalobce neučinil. Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze uvedení ve výroku usnesení nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Co 72/2013 (16 odst. 1 o.s.ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.