26 Nd 155/2024-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, IČO 00001350, zastoupené JUDr. Martinem Bjalončikem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, proti žalovanému J. S., o 710.257 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 39/2023, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 39/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
1. U Městského soudu v Praze je pod sp. zn. 37 Cm 39/2023 vedeno řízení, v němž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 710.257 Kč s příslušenstvím.
2. Žalovaný podáním ze dne 12. 1. 2024 navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Ostravě, neboť jeho zdravotní stav (trpí Parkinsonovou chorobou) mu neumožňuje absolvovat cestu na jednání u soudu v Praze a nesouhlasí s jednáním ve své nepřítomnosti.
3. Žalobce se k návrhu na delegaci nevyjádřil.
4. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
5. Nejvyšší soud (jako nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána) dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu splněny nejsou.
6. Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé – v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Především jde o takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSCR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Situace, kdy některý účastník (jeho zástupce) nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, a z 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Ani zhoršený zdravotní stav účastníka řízení není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nemůže-li se účastník pro svůj zdravotní stav dostavit k místně příslušnému soudu, nic nebrání tomu, aby byl případně vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu podle § 122 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 3. 3. 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004, z 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, z 18. 2.2014, sp. zn. 22 Nd 23/2014, z 27. 1. 2015, sp. zn. 25 Nd 349/2014, či z 6. 11. 2019, sp. zn. 26 Nd 403/2019).
8. Z uvedeného vyplývá, že nepříznivý zdravotní stav žalovaného nelze sám o sobě považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Ostatně žalovaný může být případně vyslechnut a seznámen s provedenými důkazy prostřednictvím dožádaného soudu nebo mohou být důkazy provedeny s využitím videokonferenčního zařízení (§ 122 odst. 2 o. s. ř.). Současně z návrhu na přikázání věci jinému soudu nevyplývají žádné další okolnosti, které by mohly být důvodem pro delegaci vhodnou ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. a přehlédnout nelze ani skutečnost, že soud, u něhož je nyní řízení vedeno, již provádí také dokazování.
9. Nejvyšší soud (jako nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána) proto (s ohledem na výše uvedené důvody) návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu