26 Nd 175/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně Heršpická – správa nemovitostí, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Strážní 852/7, zastoupené JUDr. Ivanou Dreslerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, proti žalovaným MUDr. F. P. a Mgr. V. P., zastoupeným Mgr. Romanem Kezniklem, advokátem se sídlem v Brně, Palackého třída 186, o náhradu škody z předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 70/2011, o návrhu žalovaných na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 70/2011 se nepřikazuje podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Brně.
Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 3. 2011, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4, domáhá, aby jí žalovaní společně a nerozdílně nahradili zaplacením částek 1 334 124 Kč a 135 130 EUR s příslušenstvím škodu a jinou újmu, která žalobkyni vznikla předběžným opatřením za podmínek § 77a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). Žalovaní podáním ze dne 2. 4. 2015 navrhli, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně. Argumentovali tím, že všichni účastníci řízení i jejich zástupci mají v obvodu jmenovaného soudu bydliště či sídlo, takže delegace by představovala podstatné snížení časové i finanční náročnosti účasti na jednáních soudu. Současně procesní strany k prokázání svých tvrzení navrhly výslech řady svědků, kteří mají rovněž bydliště v Brně. V řízení doposud „neproběhly úkony, kvůli kterým by už nebylo vhodné delegaci provést“. Předběžná opatření byla vydána ve věci, k jejímuž projednání byla místní příslušnost založena u Obvodního soudu pro Prahu 4 dle bydliště žalovaného Ing. arch. M. T., který „ve stávajícím řízení účastníkem není a ani v něm jiným způsobem nefiguruje“. Žalobkyně vyjádřila s návrhem na delegaci věci Městskému soudu v Brně nesouhlas. Podle jejího názoru žalovanými uvedené důvody pro delegaci vhodnou nejsou natolik zásadní a významné, aby prolomily ústavní právo žalobkyně na zákonného soudce. Cesta z Brna do Prahy nečiní procesním stranám nepřiměřené potíže a není spojena s vysokými náklady a časovou náročností. Žádný ze svědků není jakkoli zdravotně omezen, aby se nemohl dostavit k Obvodnímu soudu pro Prahu 4. I kdyby tomu tak bylo, je zde právní institut tzv. dožádání dle § 122 odst. 2 o. s. ř. Výslech svědků navržených žalovanými přitom žalobkyně považuje za nadbytečný pro jejich předpojatost. Delegace nezajistí po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci, což žalovaní ostatně ve svém návrhu ani netvrdí. S poukazem na délku řízení je návrh žalovaných dalším z řady podání, která způsobují průtahy ve věci. Obvodní soud pro Prahu 4 je k rozhodnutí ve věci samé vhodnější také s ohledem na zachování nezávislosti a objektivity soudního rozhodování, neboť je od regionálních „tlaků“ v důsledku větší vzdálenosti oproštěn. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Ve světle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 21 Nd 119/2014, ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Nd 421/2014, či ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Nd 373/2014, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) představují důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu uvedeného ustanovení takové okolnosti, které umožňují hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.); delegaci vhodnou jako výjimku z této zásady je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. V posuzované věci je Obvodní soud pro Prahu 4 k projednání žaloby na náhradu škody a jiné újmy ve smyslu § 77a odst. 1 a 2 o. s. ř. (tj. škody a jiné ujmy, která vznikla v důsledku zaniklého či zrušeného předběžného opatření) příslušným podle § 77a odst. 3 o. s. ř. (jako soud, jenž o předběžném opatření rozhodoval v prvním stupni). Řízení u tohoto soudu započalo před více než čtyřmi roky, přičemž soud již provedl řadu procesních úkonů včetně zahájení ústního jednání ve věci samé a realizace části důkazního řízení (byť prozatím zaměřeného na čtení listin). Za tohoto stavu a se zřetelem k nesouhlasnému stanovisku žalobkyně nemohou být žalovanými uplatněné důvody vhodnosti pro delegaci věci jinému soudu téhož stupně natolik mimořádné, aby na jejich základě Nejvyšší soud dovodil výjimku ze zásady místní příslušnosti soudu, který je ze zákona povolán k projednání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud proto návrhu žalovaných na přikázání věci Městskému soudu v Brně podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. června 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu