26 Nd 202/2006-34
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta
Waltra ve věci žalobkyně D. M., proti žalovanému J. M., o rozvod manželství, o
návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Mostě z důvodu vhodnosti, takto :
Věc vedená u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 C 211/2006 se
nepřikazuje Okresnímu soudu v Mostě.
U Okresního soudu v Kroměříži je pod sp. zn. 9 C 211/2006 vedeno
řízení o rozvod manželství žalobkyně a žalovaného.
Žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v
Mostě se zdůvodněním, že v současné době bydlí u rodičů, je v plném invalidním
důchodu pro mentální retardaci a cestování z Mostu (byť není zbavena
způsobilosti k právním úkonům) by jí činilo značné obtíže (i finanční), neboť
by ji někdo z rodičů musel z opatrnosti k soudu doprovázet.
Žalovaný s přikázáním věci Okresnímu soudu v Mostě vyjádřil
nesouhlas s tím, že na cestování do Mostu nemá finanční prostředky ani zde
nemá reálnou možnost přespání; žádá proto, aby byl předvolán k soudu do
Kroměříže.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), může být věc
jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na
předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o
skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc
projednána rychleji, hospodárněji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na
navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji. K přikázání věci jinému než
příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných
důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví
zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané ústavním zákonem
č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. vyhlášené jako
součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č.
162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu
jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do
výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo
účastníků vyjádřit se k důvodům delegace i k soudu, k němuž má být věc
delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena také z pohledu
jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech
některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Důvody, pro něž žalobkyně navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí.
Vzdálenost současného bydliště účastnice řízení od sídla procesního soudu
spojená s žalobkyní prezentovanou finanční obtížností a jejím nepříznivým
zdravotním stavem, kdy žalobkyně není ani zbavena ani omezena způsobilosti k
právním úkonům, jsou okolnostmi, které samy o sobě přikázání věci jinému soudu
neodůvodňují v případě, kdy je k dispozici institut dožádání (§ 39 o.s.ř.). Při
posuzování podmínek vhodnosti delegace předmětné věci k jinému soudu nelze
navíc odhlédnout ani od negativního stanoviska žalovaného, neboť jeho pozice by
se přikázáním věci Okresnímu soudu v Mostě zhoršila, a to jak co do dostupnosti
(vzhledem k podstatně větší vzdálenosti od bydliště tohoto účastníka řízení),
tak i co do zřejmé náročnosti finanční (i organizační).
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 12
odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2006
Doc.
JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu