26 Nd 206/2006-29
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta
Waltra v právní věci žalobkyně J. H., zastoupené advokátkou, proti žalovanému
MVDr. F. Š., o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního
soudu v Olomouci pod sp.zn. 26 C 263/2006, o návrhu žalovaného na přikázání
věci Okresnímu soudu ve Svitavách z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř.,
Věc vedená u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 26 C 263/2006, se
nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Svitavách.
U Okresního soudu v Olomouci se vede řízení o návrhu žalobkyně o určení
neplatnosti výpovědi žalovaného ze dne 9. 5. 2006 z nájmu žalované „k bytu
sestávajícímu z kuchyně, dvou pokojů a příslušenství tvořeného chodbou,
koupelnou, záchodem a místností ve sklepě, nacházejícímu se v domě D. v D.“.
Usnesením ze dne 28. 6. 2006, č.j. 26 C 174/2006-9, Okresní soud v Olomouci
vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu ve
Svitavách, který s postoupením věci vyslovil nesouhlas a věc předložil k
rozhodnutí o místní příslušnosti Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v
Pardubicích. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze
dne 30. 8. 2006, č.j. 1 Nc 2284/2006-12, rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu
ve Svitavách s postoupením věci je důvodný.
Okresní soud v Olomouci předložil spis Nejvyššímu soudu České republiky s
návrhem žalovaného na přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách.
Žalovaný návrh odůvodnil tím, že je pro něho vzhledem k jeho
zdravotnímu stavu obtížné dojíždět na jednání k Okresnímu soudu v Olomouci.
Rovněž namítl, že místně příslušným soudem ve věci je Okresní soud ve
Svitavách, a že jednání u místně nepříslušného soudu by mělo za následek
opakování řízení od jeho počátku.
Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s přikázáním věci jinému soudu s tím, že
pochybnosti žalovaného o místní příslušnosti nejsou důvodem pro přikázání věci
jinému soudu z důvodu vhodnosti. Uvedla rovněž, že její zmocněnkyni je ze
zastupování v jiných věcech známo, že žalovaný, ať již vystupuje v pozici
žalobce či v pozici obecného zmocněnce své manželky v řízeních, v nichž se
domáhají vyklizení z bytů nebo vydání bezdůvodného obohacení, potíže s
dojížděním k Okresnímu soudu v Olomouci nemá a k jednáním se bez obtíží
dostavuje.
Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně
také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený
příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř.),
dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení
účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit,
že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K
přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze
výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z
ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že
příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č.
162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému
soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do
výše citovaného ústavního principu.
Současně je třeba přihlížet k tomu, že výlučná příslušnost soudu, který má
podle zákona věc projednat (v daném případě příslušnost podle ustanovení § 88
písm. g/ o.s.ř.), je základní zásadou a že případné přikázání věci jinému soudu
představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o
výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15.
11. 2001, sp.zn. I. ÚS 144/2000). Případné pochybnosti o místní příslušnosti
soudů v daném řízení nelze řešit postupem podle § 12 odst. 2 o.s.ř.
Důvody, pro něž žalovaný navrhl přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách
tak nemohou obstát, neboť žalovaným deklarovaný (nepříznivý) zdravotní stav sám
o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, je-li navíc k dispozici
institut dožádání (§ 39 o.s.ř) a z předložené lékařské zprávy ani nevyplývá, že
by mu jeho zdravotní stav neumožňoval zúčastnit se jednání u Okresního soudu v
Olomouci. Přikázáním věci Okresnímu soudu ve Svitavách by nebylo dosaženo
hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a
důkladnějšího projednání věci než u soudu, v jehož obvodu se nachází
nemovitost, které se týká projednávaná věc.
Nejvyšší soud proto návrhu žalovaného na přikázání věci Okresnímu soudu ve
Svitavách podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2006
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu