26 Nd 31/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce B. V. proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ČR, Praha 7, Nad Štolou 7, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 37/2004, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. M. T., JUDr. M. D., JUDr. M. Ch., JUDr. L. D., JUDr. E. S., JUDr. H. Z. a JUDr. M. L. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 9/2005.
Ve shora uvedené věci žalobce opětovně vznesl námitku podjatosti jednak výslovně vůči soudkyním Krajského soudu v Praze JUDr. E. H. a JUDr. O. P. a dále i vůči všem ostatním soudcům Krajského soudu v Praze. Věc byla předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti Vrchnímu soudu v Praze a je u tamního soudu vedena pod sp. zn. Nco 9/2005.
Současně žalobce uplatnil námitku podjatosti i proti všem soudcům Vrchního soudu v Praze, kterou odůvodnil tím, že na tamním soudu působí soudkyně JUDr. O. Ř., se kterou přišel úředně do styku v osmdesátých letech a která se na něm „dopouštěla zločinů komunismu“. Dále uvedl, že manžel dotyčné soudkyně přitom působil v roce 1989 jako náměstek Generálního prokurátora ČSSR, a že aby trestná činnost dotyčné soudkyně nebyla odhalena, bylo vůči němu „zinscenováno“ trestní stíhání pod sp. zn. 2 T 77/96, že na „zakrytí“ trestné činnosti jmenované soudkyně se pak podíleli soudci Krajského soudu v Praze pod vedením soudkyně Rudé a soudci Vrchního soudu v Praze B. a F., dále bývalí ministři spravedlnosti P., M., B., R. a ještě i Vrchní státní zastupitelství v Praze. Obává se, že dotyčná soudkyně společně s dalšími soudci Krajského soudu v Praze vůči němu organizuje další represe. To se podle něj naplnilo v řízeních pod sp. zn. 44 Ca 30-100/03, 45 Ca 111/03 a 24 Co 396/04, kde byly porušeny základní ústavní a právní normy. Soudci Vrchního soudu v Praze však podle jeho názoru bagatelizují tvrzené skutečnosti a jak vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.12.2004 č. j. Nco 141/2004 – 24, nevyloučili soudce Krajského soudu v Praze z projednávání a rozhodování této věci. Tím žalobce zjistil, že čelí organizované trestné činnosti soudců a státních zastupitelů. Domáhá se tedy i vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování v této věci.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze se sdělením, že podle rozvrhu práce je příslušný rozhodovat o námitce podjatosti soudců odvolacího soudu senát Vrchního soudu v Praze složený ze soudců JUDr. Mgr. M. T., JUDr. M. D., JUDr. M. Ch. a JUDr. L. D. a případně zastupující senát složený ze soudců JUDr. E. S., JUDr. H. Z. a JUDr. M. L.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
O žádný z případů uvedeného charakteru však v souzené věci nejde.
Jak vyplývá z vyjádření soudců Vrchního soudu v Praze (vyjma soudkyně JUDr. E. S., která je dlouhodobě nemocná a nemohla se vyjádřit), žádný z nich nemá poměr k věci, účastníky řízení nezná a nemá k nim žádný vztah. Žalobce přitom neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. § 15a odst. 3 o.s.ř.), které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudců, ať již těch, kteří se vyjádřili, anebo i soudkyně, která se pro nemoc nemohla vyjádřit. Jeho poukaz na trestní stíhání ve vlastní věci nic nevypovídá o vztahu výše uvedených soudců k osobám účastníků sporu či o jejich vztahu k projednávané věci. Za tohoto stavu nelze učinit závěr, že by zde byly skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení.
Pokud pak žalobce dovozuje důvod podjatosti ze skutečnosti, že Vrchní soud nevyhověl jeho předchozímu návrhu na přikázání věci jinému soudu, je třeba uvést, že i pokud by jmenovaní soudci o tomto návrhu rozhodovali, nebyla by tato skutečnost dle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k jejich vyloučení z rozhodování v dané věci.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o.s.ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. M. T., JUDr. M. D., JUDr. M. Ch., JUDr. L. D., JUDr. E. S., JUDr. H. Z. a JUDr. M. L. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. Nco 9/2005.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2005
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu