26 Nd 366/2024-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně MAMUT SERVIS s. r. o., se sídlem v Praze 10, Ke Strašnické 51/14, IČO 24688231, zastoupené Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, proti žalované SUOPELOS s. r. o., se sídlem v Ostravě, Tyršova 885/24, IČO 27845541, zastoupené JUDr. Michalem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Polská 1090/4, o zaplacení částky 56.720 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 134 C 13/2023, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 134 C 13/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
1. Žalobou podanou dne 18. 4. 2023 u Okresního soudu v Ostravě se žalobkyně po žalované domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 56.720 Kč s příslušenstvím.
2. Okresní soud v Ostravě platebním rozkazem ze dne 9. 8. 2023, č. j. 134 C 13/2023-15, uložil žalované zaplatit 56.720 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, nebo aby podala proti platebnímu rozkazu do 15 dnů od jeho doručení odpor.
3. Žalovaná podala dne 4. 9. 2023 proti uvedenému platebnímu rozkazu odpor.
4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. 23 Nd 704/2023-41, rozhodl o návrhu žalované o přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10 z důvodu vhodnosti tak, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
5. Přípisem ze dne 17. 4. 2024 a jeho doplněním ze dne 1. 8. 2024 žalovaná (opětovně) navrhla, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti [§ 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], Obvodnímu soudu pro Prahu 10, neboť žalobkyně a právní zástupci účastníků řízení mají sídlo v Praze, může dojít k prováděním důkazu znaleckým posudkem, když v takovém případě bude nutné provést obhlídku nemovitostí v Praze. U Obvodního soudu pro Prahu 10 je pod sp. zn. 35 C 12/2023 rovněž mezi týmiž účastníky vedeno soudní řízení o zřízení věcného břemene a obě tato řízení se vztahují k téže nemovité věci a v obou řízeních bude vhodné ustanovit znalce se sídlem či bydlištěm v Praze. Přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10 tak žalovaná „považuje za racionální a ekonomické“.
6. Žalobkyně s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10 nesouhlasila s odůvodněním, že o ní již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2023, č. j. 23 Nd 704/2023-41, že řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 vedené pod sp. zn. 35 C 12/2023 již bylo pravomocně skončeno a že návrh žalované je „zneužívající a obstrukční“.
7. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
8. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Ostravě) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Obvodnímu soudu pro Prahu 10), návrh na přikázání věci jinému soudu žalované [obsahující oproti jejímu předešlému návrhu nové (další) jí tvrzené důvody] projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou ani nyní splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.
9. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba (jako výjimku) vykládat restriktivně.
10. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
11. Žalovanou uváděné důvody přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal.
12. Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Nd 105/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Nd 421/2014). Stejně pak důvod pro přikázání věci jinému soudu nelze spatřovat ani v obdobných okolnostech na straně zástupců účastníků nebo v úvahu připadajících svědků (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 21 Nd 124/2019). Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy druhý účastník (v poměrech dané věci žalobkyně) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
13. Co se týče postupu soudu při dokazování, žalovaná navíc zjevně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením § 39 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Nd 310/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 33 Nd 131/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Nd 61/2021).
14. Konečně důvodem pro přikázání věci jinému soudu pak nemůže být ani skutečnost, že u něj probíhalo jiné řízení mezi týmiž účastníky, které bylo (a to již ke dni podání návrhu žalované) pravomocně skončeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 9. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu