26 Nd 375/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v
právní věci navrhovatelky PREFY MAJETKOVÉ a.s., se sídlem v Rosicích nad Labem,
U Prefy 579, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Návrh navrhovatelky, aby Nejvyšší soud určil místní příslušnost soudu, který
věc projedná a rozhodne, se zamítá.
Navrhovatelka podáním došlým Nejvyššímu soudu dne 10. 12. 2013 žádala o určení
místní příslušnosti soudu, který rozhodne o žalobě, jejíž návrh připojila, v
níž žalovaného označila jako „orgán České republiky“. Domáhala se, aby Nejvyšší
soud rozhodl o místní příslušnosti podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“), a tím současně „určil“, kdo bude ve věci pasivně legitimován.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona o. s. ř. jde-li o věc, která patří do
pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo
je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Návrh na určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř. může podat
Nejvyššímu soudu přímo i účastník, aniž by předtím podal u věcně příslušného
soudu žalobu. V takovém případě je však třeba, aby k návrhu žalobu, jíž se
návrh týká, připojil, tak aby bylo nepochybné, jaký je okruh účastníků řízení a
jaký má být předmět řízení, a že jsou tedy splněny podmínky pro rozhodnutí
podle § 11 odst. 3 o. s. ř. - jde o věc, která patří do pravomoci soudů České
republiky, ale nelze zjistit podmínky místní příslušnosti.
Rozhodnutím podle § 11 odst. 3 o. s. ř. nemůže Nejvyšší soud určovat (za
žalobce) okruh účastníků řízení, takovým rozhodnutím je oprávněn (je-li dána
pravomoc soudů v ČR) jen určit místně příslušný soud tam, kde buď podmínky
místní příslušnosti úplně schází, nebo je nelze určit. Zejména se jedná o
případy, kdy pravomoc soudů ČR založili účastníci dohodou, aniž by tato dohoda
obsahovala označení místně příslušného soudu, kdy žalovaný nemá na území České
republiky bydliště či své sídlo, apod.
Domáhá-li se navrhovatelka určení místní příslušnosti, protože neví, proti komu
by měla směřovat svou žalobu ve věci (kdo by měl být zavázán k úhradě žalované
částky), a ve skutečnosti tak chce, aby Nejvyšší soud svým rozhodnutím určil
okruh účastníků, od něhož se bude odvíjet i místní příslušnost soudu, nejsou
splněny podmínky, za nichž může Nejvyšší soud rozhodnout podle § 11 odst. 3 o.
s. ř., a proto návrh zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu