26 Nd 66/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc.,
ve věci péče o nezletilé K., L., a L., P., zastoupené Městským úřadem Š. jako
opatrovníkem, děti matky R. P., a otce L. P., o zrušení ústavní výchovy,
vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 10 Nc 2/2000, k návrhu otce na
přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 10 Nc 2/2000 se
nepřikazuje Okresnímu soudu v Kutné Hoře.
U Okresního soudu Brno-venkov je vedeno řízení ve věci péče o nezletilé K., L.
a L. P. o návrzích rodičů na zrušení ústavní výchovy nezletilých.
U jednání dne 14.2.2005 otec namítl „nepříslušnost soudu“ a navrhl, „aby věc
byla delegována OS v Kutné Hoře“, protože tento soud (tj. Okresní soud
Brno-venkov) nehájí zájmy jeho dětí a protože by to bylo výhodnější i pro
matku, která se zdržuje v Č.“. Dne 6. 1. 2006 otec uvedl do protokolu sepsaného
před Okresním soudem Brno-venkov, že trvá na tom, aby věc projednával Okresní
soud v Kutné Hoře, neboť Okresní soud Brno-venkov nehájí zájmy jeho dětí, je
tam proti němu „veden komplot“, „rozsudky jsou vyhotovovány tak, jak si přeje
pan L.“. Matka si podle názoru otce nepřebírá záměrně obsílky, proto si otec
myslí, že bude lepší, když věc bude projednávat soud v místě bydliště matky.
Otec uvedl, že je si vědom, že příslušným je Okresní soud Brno-venkov, v jehož
obvodu mají nezletilé děti bydliště.
Matka ani opatrovník s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Kutné Hoře
nesouhlasili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému
soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první občanského
soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“), návrh otce na přikázání věci jinému soudu
podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. projednal a dospěl k závěru, že v
posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci z důvodu
vhodnosti.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož
stupně z důvodu vhodnosti.
Podle § 88 písm. c) o.s.ř. je k řízení ve věcech péče o nezletilé příslušný
soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí
soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště.
Podle § 177 odst. 2 o.s.ř. změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje
příslušnost ve věcech péče o nezletilé, může příslušný soud přenést svou
příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého.
Ustanovení § 177 odst. 2 o.s.ř. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit
místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu § 11 odst. 1 věty
druhé o.s.ř. Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných
pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 88 písm. c) o.s.ř. a zároveň
respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má
přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o.s.ř., které tudíž ve věcech péče o
nezletilé nelze použít, a nelze proto z důvodů vhodnosti takovou věc přikázat
jinému soudu. Ve prospěch tohoto názoru (jejž Nejvyšší soud vyslovil již např.
v usnesení ze dne 25.2.2004, sp. zn. 26 Nd 213/2003) svědčí úvaha, že
rozhodujícím hlediskem pro případnou změnu místní příslušnosti (a koneckonců
pro každé rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé) je zájem nezletilých dětí, nad
nímž důvody vhodnosti, jichž se dovolává některý z rodičů, nemohou převážit.
Tento závěr odpovídá i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněnému pod č. 85/1970
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž se uvádí, že změna jednou
určené příslušnosti soudu péče o nezletilé je zásadně možná jen postupem podle
§ 177 odst. 2 o.s.ř. Konečně nelze přehlédnout důsledky opačného výkladu, kdy
přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti by problematizovalo možnost
přenesení příslušnosti v dalším průběhu řízení, neboť by vznikly pochybnosti o
tom, zda změna okolností významných pro určení místní příslušnosti (které pro
založení příslušnosti postupem podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nebyly významné) by
mohla odůvodnit postup podle § 177 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu otce na přikázání věci Okresnímu
soudu v Kutné Hoře podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Pro úplnost lze dodat, že uvedenými závěry není dotčena možnost přikázání věci
jinému soudu podle § 12 odst. 1 o.s.ř., jež však přichází v úvahu pouze za
situace, že soudci příslušného soudu jsou vyloučeni z projednávání a
rozhodování věci z důvodů stanovených v § 14 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Robert W a l t r , v.r.
předseda senátu