26 Nd 675/2023-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Jany Misiačkové v právní věci žalobce P. M., zastoupeného Mgr. Lukášem Gerlem, advokátem se sídlem v Praze 10, Benešovská 1924/4, proti žalované I. K. K., zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, o 1.669.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 106 C 6/2023, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 106 C 6/2023 se nepřikazuje Okresnímu soudu Praha-západ.
Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 28. 3. 2023 se žalobce domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu po odstoupení od tam specifikované kupní smlouvy kupní cenu ve výši 1.590.000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a smluvní pokutu ve výši 79.500 Kč. Žalovaná do vyjádření k žalobě vtělila návrh, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti [(§ 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] Okresnímu soudu Praha-západ, neboť, byť se ke dni podání žaloby trvale zdržovala v obvodu Okresního soudu v Opavě, od května 2023 žije na adrese XY, tedy v obvodu Okresního soudu Praha-západ.
Dále uvedla, že rovněž oba právní zástupci mají sídlo v Praze a podstatné důkazní prostředky (zejména svědci) se nacházejí poblíž současného bydliště žalované. Žalobce s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasil. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Okresnímu soudu v Opavě a Okresnímu soudu Praha-západ, návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.
s. ř. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech.
Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému, než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. V posuzovaném případě z dostupného spisového materiálu nikterak nevyplývá, že by přikázání věci Okresnímu soudu Praha-západ pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Okolnost, že žalovaná a právní zástupci účastníků řízení mají bydliště, resp.
sídlo v obvodu jiného soudu než místně příslušného, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možné bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci jinému soudu, naopak se jedná o skutečnost veskrze běžnou (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Nd 105/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Nd 421/2014). Co se týče postupu soudu při dokazování, žalovaná navíc zjevně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením § 39 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 33 Nd 131/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Nd 61/2021). Zároveň je nutné přihlédnout k tomu, že žalobce s navrhovanou delegací nesouhlasí. Nejvyšší soud proto návrhu žalované na přikázání věci Okresnímu soudu Praha-západ podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2023
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu