26 Nd 719/2023-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Jany Misiačkové v právní věci žalobkyně European Train Transport and Service s.r.o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, IČO 09415718, proti žalované Železnice Pešťál s.r.o., se sídlem v Ivančicích 942, IČO 07711115, zastoupené Mgr. Markem Sochorem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 26/20, o 983.875 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 34 C 248/2022, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 34 C 248/2022 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu Brno-venkov dne 14. 10. 2022 se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 983.875 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, a to z titulu náhrady škody na lokomotivě – hnacím drážním vozidle.
2. Přípisem ze dne 20. 10. 2023 žalobkyně navrhla, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti [§ 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] Obvodnímu soudu pro Prahu 1, neboť by to vedlo k „hospodárnějšímu, efektivnějšímu a spolehlivějšímu projednání věci“, jelikož žalobkyně sídlí v Praze 1, případně předvolaní svědkové mají bydliště ve Středočeském a Západočeském kraji, jednatelka žalobkyně je v pokročilém stádiu těhotenství a účastníci řízení a jejich zástupci „nejsou sídlem v okrese Brno-venkov“.
3. Žalovaná s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasila s tím, že má za to, že důvody vhodnosti tvrzené žalobkyní nejsou dostatečně mimořádné a závažné povahy, aby odůvodnily výjimku z požadavku, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
4. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
5. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Okresnímu soudu Brno-venkov – a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.
6. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
7. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému, než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
8. Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Nd 105/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Nd 421/2014).
9. Argumenty uváděné žalobkyní tak bez dalšího nelze pokládat za důvody, které by opodstatnily delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti. Ani zdravotní stav (těhotenství) jednatelky žalobkyně a následná péče o malé dítě, výjimečný důvod pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nepředstavují v situaci, kdy by přikázání věci jinému soudu nevedlo k rychlejšímu ani k hospodárnějšímu projednání věci a kdy stanovisko žalované k návrhu na delegaci bylo negativní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 33 Nd 267/2022).
10. Co se týče postupu soudu při dokazování, žalobkyně navíc zjevně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením § 39 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 33 Nd 131/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Nd 61/2021).
11. Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 12. 2023
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu