26 Odo 1193/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry
Korecké, CSc., ve věci žalobce V. H., zastoupeného advokátkou, proti žalované
Ing. J. K., zastoupené advokátkou, o zaplacení 1.200.000,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 53/2002, o dovolání
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2006, č.j. 12
Co 112/2005-174, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 3.825,- Kč k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16.
listopadu 2004, čj. 24 C 53/2002-130, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne
25. ledna 2005, č.j. 24 C 53/2002-142, uložil žalované zaplatit žalobci
1.200.000,- Kč spolu s 11 % úrokem z prodlení od 22. 9. 1999 do zaplacení ve
lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I.) a rozhodl o
povinnosti žalované zaplatit žalobci a státu náklady řízení (výroky pod body
II. a III.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze
dne
11. ledna 2006, č.j. 12 Co 112/2005-174, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
(ve spojení s doplňujícím usnesením) ve výroku o věci samé a ve výrocích o
nákladech řízení (výrok pod bodem I.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit
žalobci náklady odvolacího řízení (výrok pod bodem II.).
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaná převzala dne 19. 9.
1999 od žalobce k úschově do trezoru umístěného v kanceláři asistentů firmy AZ
A. s.r.o. (v níž je žalobkyně jednatelkou) a firmy A. CZ, a.s. na adrese P. 8,
P. 16 (v níž je žalobkyně členkou představenstva) finanční hotovost 2.000.000,-
Kč s tím, že peníze budou vyzvednuty nejpozději do 21. 9. 1999. O tom bylo
sepsáno písemné prohlášení, které žalovaná podepsala. Následně došlo ke ztrátě
peněz z trezoru. Žalovaná žalobci poskytla na splnění závazku 200.000,- Kč a
600.000,- Kč. Oba soudy uzavřely, že žalobce prokázal předání peněz do úschovy
žalované písemným prohlášením a výpovědí svědka P. D. (který byl přítomen
jednání účastníků) a svědka J. S. (který z bezpečnostních důvodů zpovzdálí
sledoval schůzku žalobce s žalovanou). Podle obou soudů se žalované nepodařilo
zpochybnit pravost svého podpisu na písemném prohlášení, neboť z posudku znalce
z oboru grafologie PhDr. M. N. vyplynulo, že sporný podpis „K.“ na prohlášení
ze dne 19. 9. 1999 je s větší pravděpodobností pravým podpisem žalované a ani
dřívější odborná expertíza vyhotovená dne 21. 3. 2003 Kriminalistickým ústavem
v P. pro účely šetření podezření vůči žalobci ze spáchání trestného činu
podvodu (i když obsahovala závěr, že sporný podpis není pravým podpisem
žalované) nevyloučila možnost, že by se mohlo jednat o úmyslné komolení
vlastního podpisu žalované. Oba soudy též dovodily, že smlouva byla uzavřena
mezi žalobcem a žalovanou jako fyzickou osobou (za společnost A., a.s. sama
žalovaná jednat nemohla a že by jednala za firmu AZ A., s.r.o., ani netvrdila)
a že tudíž žalovaná prohlášení ze dne 19. 9. 1999 podepsala jako fyzická osoba
a nikoliv jako osoba jednající za firmu.
Po právní stránce soudy obou stupňů věc posoudily jako nárok z
nepravidelné smlouvy schovací, na níž se vztahuje režim § 51 obč. zák.
Uzavřely, že žalobce předal žalované do úschovy 2.000.000,- Kč a žalovaná
neprokázala, že by mu částku složenou do úschovy vydala.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. Jako
dovolací důvody ohlásila, nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
b/ o.s.ř.) a dále, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Namítala, že se
soudy nevypořádaly „s absencí jakéhokoliv přímého důkazu ohledně předmětu
dokazování tedy ohledně údajného převzetí částky 2.000.000,- Kč a její údajné
nevrácení žalobci“. Zpochybňovala, že by předání této částky mohlo být
prokázáno jejím podpisem na prohlášení ze dne 19. 9. 1999 a výpovědí svědků J.
S. a P. D. Poukazovala na nestandardní formu a formulaci prohlášení, jež
postrádá též podpis žalobce
a podpis svědka. Nesouhlasila se závěry znalce PhDr. M. N. a poukazovala na to,
že jde jen o pravděpodobné závěry o pravosti jejího podpisu. Zpochybňovala
důkazní hodnotu výpovědi svědka J. S., který předání peněz nebyl přítomen, i
důkazní hodnotu výpovědi svědka P. D., jemuž peníze nebyly ukázány. Vytýkala
soudům obou stupňů, že překročily rámec volného hodnocení důkazů, pokud z
provedených důkazů dovodily uzavření smlouvy a předání částky 2.000.000,- Kč
její osobě. Namítala též, že prohlášení ze dne 19. 9. 1999 nelze pokládat za
smlouvu podle § 51 obč. zák., neboť písemně uzavřená smlouva by musela být
podepsána i žalobcem; jinak by byla absolutně neplatná podle § 40 odst. 3 obč.
zák. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání namítal, že žalovaná netvrdí, v čem by
mělo mít napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 11. ledna
2006, tedy po 1. dubnu, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení
provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných
ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud
dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb.
(dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné
podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se
nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí
ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Zbývá dodat, že vady podle §
241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a ani vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je
přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto,
že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu
prvního stupně.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/)
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata
se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také
dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým
dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat,
že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak
důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3
o.s.ř.).
V projednávané věci – vzhledem k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) –
uplatnila dovolatelka dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (jímž brojila
proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení
důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro závěry o
existenci smlouvy a o předání peněz žalobcem žalované). Dovolatelka však
opomenula, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej
sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které
nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak
pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle § 237 odst. 1 písm. a) a b)
o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2 a §
238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost
dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být
námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti
dovolání právně relevantní. Povahu výtky nesprávného právního posouzení věci
nesplňuje ani námitka, že prohlášení ze dne 19. 9. 1999 neobsahuje podpis
žalobce, když uvedené prohlášení není smlouvou a bylo vzato v úvahu jen jako
doklad o převzetí peněz žalovanou od žalobce.
Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto
stavu dovolací soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal
žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě
nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním
vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny
advokátky v částce 3.750,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 6. ve spojení s §
10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb., ve znění do 31. srpna 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve
výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. srpna 2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu