Není dána pravomoc soudu v ČSFR k řízení o rozvod manželství, jestliže navrhovatelka, jež je čs. státní občankou, bydlí v ČSFR a odpůrce, který je státním občanem SFRJ, má bydliště v Jugoslávii.
Podle ustanovení § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení).
Podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Podle ustanovení čl. 26 odst. 2 Smlouvy mezi ČSFR a SFRJ o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhlášené vyhláškou č. 207/1964 Sb.), je-li v době podání návrhu jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný soud smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště manžel, proti němuž návrh směřuje. V obou případech lze manželství zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran.
V daném případě dospěl soud k závěru, že řízení je nutno zastavit vzhledem k tomu, že je tu dána pravomoc soudů Socialistické federativní republiky Jugoslávie, když odpůrce v době zahájení řízení své bydliště měl v Jugoslávii.