27 Cdo 1073/2018-317
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky M. B., zastoupené JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, za účasti GESO, spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem v Prostějově, Blahoslavova 6, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 48533378, zastoupené JUDr. Ivem Pavlů, advokátem, se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 121/11, PSČ 796 01, o zaplacení 200.000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 468/2011, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. listopadu 2017, č. j. 8 Cmo 224/2017-270, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. března 2017, č. j. 18 Cm 468/2011-216, zamítl návrh na zaplacení 200.000 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II., III. a IV.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolatelka v úvodu dovolání ohlašuje, že dovolání je přípustné pro řešení „otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jedná se též částečně o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena“.
Následně však žádnou otázku hmotného práva Nejvyššímu soudu nepředestírá a brojí toliko proti v řízení provedeným znaleckým posudkům, majíc je za nesprávné a neposkytující dostatečný skutkový základ pro posouzení výše vypořádacího podílu.
Těmito námitkami však dovolatelka brojí toliko proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, k čemuž nemá s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.; a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Již proto dovolání není přípustné.
Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud se řádně vypořádal s námitkami dovolatelky proti provedeným znaleckým posudkům, jakož i s důvody, pro které došlo v období krátce před ukončením účasti dovolatelky ve společnosti k výraznému snížení vlastního kapitálu, což mělo vliv na výši vypořádacího podílu dovolatelky. Jeho odůvodnění nelze v tomto směru ničeho vytknout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Petr Šuk předseda senátu