USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobkyně Langmeier & Co., insolvenční správci v. o. s., se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 997/15, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 07860498, jako insolvenční správkyně dlužníka Spolku pro GP ČR Brno, se sídlem v Brně, Radnická 366/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 04500750, zastoupené Mgr. Ondřejem Pecákem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 199/24, PSČ 162 00, proti žalovaným 1) Statutárnímu městu Brno, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, PSČ 601 67, identifikační číslo osoby 44992785, a 2) Jihomoravskému kraji, se sídlem v Brně, Žerotínovo náměstí 449/3, PSČ 601 82, identifikační číslo osoby 70888337, oběma zastoupeným Mgr. Milošem Procházkou, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 71/2, PSČ 602 00, o zaplacení 66.326.000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 264/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2023, č. j. 72 ICm 941/2023, 13 VSOL 261/2023-88 (KSBR 56 INS 8683/2021), takto:
Řízení o „dovolání“ žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2023, č. j. 72 ICm 941/2023, 13 VSOL 261/2023-88 (KSBR 56 INS 8683/2021), se zastavuje.
[1] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením určil, že k projednání a rozhodnutí věci původně vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 72 ICm 941/2023 (KSBR 56 INS 8683/2021) jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy podle § 9 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) [výrok I.], s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Brně (výrok II.).
[2] Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala žalobkyně „dovolání“.
[3] Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
[4] Podle § 104a odst. 2 o. s. ř. má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
[5] Ve shodě s dikcí § 104a odst. 2 o. s. ř. není pochyb o tom, že „dovoláním“ napadené rozhodnutí je rozhodnutím nadřízeného vrchního soudu. Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem v souvislosti s rozhodováním o určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[6] Rozhoduje-li proto vrchní soud o tom, které soudy (okresní nebo krajské) jsou věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 627/2004, a na něj navazující judikaturu).
[7] Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti usnesení, jímž nadřízený vrchní soud rozhoduje, které soudy jsou v prvním stupni příslušné k projednání a rozhodnutí věci. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci zastavil (§ 104 odst. 1, § 243b a § 243f odst. 2 o. s. ř.).
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2024
JUDr. Marek Doležal předseda senátu