USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky ATYF s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28392124, o návrhu na výmaz obchodní společnosti z obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 138302/MSPH, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 6 Cmo 58/2023, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Návrhem podaným u Městského soudu v Praze dne 17. 8. 2022 se navrhovatelka (dále též jen „společnost“), za niž jedná Mgr. Robert Novotný, likvidátor, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/55, PSČ 130 00 (dále též jen „likvidátor“), domáhá svého výmazu z obchodního rejstříku.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 10. 2022, č. j. C 138302/RD41/MSPH, Fj 321118/2022, návrh na výmaz navrhovatelky z obchodního rejstříku odmítl.
3. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
4. Učinil tak proto, že společnost ani přes výzvu k doplnění návrhu ze dne 24. 8. 2022 nedoložila souhlas správce daně s výmazem společnosti z obchodního rejstříku ve smyslu § 238 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Odvolací soud tak shledal, že je dán důvod pro odmítnutí návrhu podle § 86 písm. e) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“ nebo „zákon o veřejných rejstřících“).
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
6. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, jež má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak je vyřešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2143/2017, uveřejněném pod číslem 128/2019 Sb. rozh. obč. (dále též jen „R 128/2019“), a to otázky „analogické použitelnosti“ postupu podle § 82 odst. 1 z. v. r. v případech „soudně nejmenovaných likvidátorů“, jsou-li naplněny všechny ostatní předpoklady aplikace tohoto ustanovení.
7. Podle dovolatelky zakládá § 82 odst. 1 z. v. r. „ničím neodůvodněnou nerovnost mezi dvěma druhy správců“, jelikož postup zjednodušeného výmazu společnosti z veřejného rejstříku je podle tohoto ustanovení možný toliko v případě návrhu podaného likvidátorem, který byl jmenován soudem nebo jiným orgánem veřejné moci.
8. Smyslem § 82 odst. 1 z. v. r. dle dovolatelky je „rozšířit využitelnost stávajícího postupu nejen na případy, kdy je právnická osoba v úpadku, avšak její majetek nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení, ale také na případy zcela nemajetných právnických osob, které nemají žádné věřitele (a nejsou tedy v úpadku)“, z čehož dovozuje úmysl zákonodárce „umožnit výmaz právnických osob z obchodního rejstříku bez potřeby souhlasu správce daně“. Tento úmysl zákonodárce je – podle názoru dovolatelky – vyjádřen i v důvodové zprávě k zákonu č. 527/2020 Sb., kterým byl novelizován § 82 z. v. r.
9. V dovolání předestřená otázka podmínek postupu podle § 82 odst. 1 z. v. r. dovolání přípustným nečiní, neboť odpověď na ni se podává zcela jednoznačně ze znění označeného ustanovení (jakož i z R 128/2019). Nebyl-li likvidátor společnosti jmenován soudem nebo jiným orgánem veřejné moci, nelze o aplikaci § 82 z. v. r. vůbec uvažovat. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř.
10. Již v R 128/2019 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého jsou-li splněny podmínky § 82 odst. 1 z. v. r., rejstříkový soud provede zápis výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku, aniž by vydával rozhodnutí o povolení zápisu. Není-li některá z těchto podmínek splněna a je-li zde důvod pro postup podle § 86 z. v. r., rejstříkový soud návrh odmítne, jinak jej zamítne.
11. Vzhledem k argumentaci dovolatelky Nejvyšší soud považuje za potřebné dodat, že podle důvodové zprávy k zákonu o veřejných rejstřících bylo smyslem zakotvení možnosti zjednodušeného výmazu právnických osob v režimu podle § 82 z. v. r. (ve znění účinném do 31. 5. 2021) umožnit likvidátorovi podat – v případě právnických osob nuceně zrušených rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci – „přímo návrh na výmaz obchodní korporace z veřejného rejstříku, jestliže je z průběhu likvidace zřejmé, že majetek by nestačil ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Za právnickou osobu zrušenou soudem se považuje i taková situace, kdy ke zrušení dochází ze zákona, je-li to přímým důsledkem rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci.“
12. Novelizací zákona o veřejných rejstřících zákonem č. 527/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zákony související s přijetím zákona o evidenci skutečných majitelů a zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „novelizace“), pak byla s účinností od 1. 6. 2021 využitelnost postupu podle § 82 z. v. r. rozšířena „nejen na případy, kdy byla právnická osoba zrušena rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, ale obecně na všechny případy, kdy likvidátora jmenoval soud nebo jiný orgán veřejné moci“ (viz důvodová zpráva k zákonu č. 527/2020 Sb., zvláštní část, k části sedmnácté, k čl. XXVII, k bodu 13).
13. Po novelizaci tak lze podle § 82 z. v. r. postupovat nově i v případech, kdy byla právnická osoba zrušena dobrovolně (z vlastní vůle) rozhodnutím svého orgánu. Podmínka „kvalifikovaného“, tedy soudem či jiným orgánem veřejné moci jmenovaného, likvidátora však zůstala novelizací nedotčena. Nejvyšší soud tak nemá důvodu se od názoru vysloveného v R 128/2019 odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
14. Úprava § 82 odst. 1 z. v. r. neobsahuje – jde-li o vymezení okruhu likvidátorů – žádnou nepravou mezeru, již by mohl svým výkladem zaplnit (v rámci dotváření práva) soud. Jakkoli si Nejvyšší soud dokáže představit úpravu, která by umožnila postupovat podle § 82 z. v. r. i ostatním (než zde vypočteným) likvidátorům, a jakkoli by taková úprava nepostrádala racionalitu, je na zákonodárci, zda ji případně přijme a okruh likvidátorů rozšíří. Soud tak učinit nemůže.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 1. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu