USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky A. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ondřejem Tejnorou,
advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 139/57, PSČ 150 00, za účasti
Českého výboru pro UNICEF, se sídlem v Praze 1, Rytířská 539/31, PSČ 110 00,
identifikační číslo osoby 15888177, zastoupeného JUDr. Lucií Dolanskou
Bányaiovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, PSČ 120 00, o
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 80 Cm 5/2016, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018, č. j. 14 Cmo 16/2018-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným
usnesením zamítl návrh navrhovatelky na přerušení řízení do skončení dovolacího
řízení proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. 14 Cmo
67/2017-91 (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok)
a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou
splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.
[4] Dovolatelkou předkládanou otázku, „zda je pro počátek běhu
subjektivní lhůty podle § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále
též jen „o. z.“), u člena spolku podstatný okamžik, kdy se člen spolku o
rozhodnutí valné hromady tohoto spolku dozvěděl, nebo okamžik, kdy se člen
spolku dozvěděl o důvodech neplatnosti rozhodnutí takové valné hromady“,
odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle
níž subjektivní lhůta pro napadení rozhodnutí orgánu spolku začne běžet v
okamžiku, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl či mohl dozvědět (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016).
[5] Ostatně tento závěr plyne zcela jasně již ze samotného ustanovení §
259 o. z.
[6] Návrhem napadená usnesení valné hromady byla přijata dne 18. 6.
2014. Navrhovatelka se o rozhodnutí valné hromady dozvěděla – podle obsahu
spisu – dne 4. 7. 2014, návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady
však podala u soudu až dne 30. 4. 2015. Závěr odvolacího soudu, podle něhož byl
návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podán po uplynutí
subjektivní tříměsíční lhůty stanovené § 259 o. z., je tedy správný.
[7] Dovolání nečiní přípustným ani druhá dovolatelkou předestřená
otázka, zda je nicotné rozhodnutí orgánu spolku za situace, jestliže „výbor
nezná ani počet vlastních členů“ a jestliže „výbor ovlivňuje výsledek hlasování
náhradní valné hromady prostřednictvím vlastních zaměstnanců hlasujících
namísto členů“. Dovolatelkou tvrzený nedostatek usnášeníschopnosti valné
hromady či nedostatečný počet hlasů odevzdaných pro přijetí usnesení valné
hromady, může být důvodem neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv jeho
„nicotnosti“ (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp.
zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek).
[8] Stejný závěr platí též pro námitku, podle níž na valné hromadě byli
do orgánů výboru voleni i nečlenové výboru, a to v rozporu se stanovami. I zde
totiž dovolatelka přehlíží, že podle § 258 o. z. je takový tvrzený rozpor
rozhodnutí orgánu spolku se stanovami důvodem pro vyslovení jeho neplatnosti,
nikoli „nicotnosti“.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30.
9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2020