27 Cdo 2087/2025-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky MONTOKON FOPA spol. s r. o. „v likvidaci“, se sídlem v České Vsi, U Norkárny 117, PSČ 790 81, identifikační číslo osoby 47678992, za účasti likvidátora Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B., insolvenčního správce, se sídlem v Praze 10, Francouzská 299/98, PSČ 101 00, o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 133/2024, o dovolání likvidátora proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2025, č. j. 5 Cmo 58/2025-34, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 18. 3. 2025, č. j. 30 Cm 133/2024-23, přiznal likvidátorovi společnosti MONTOKON FOPA spol. s r. o. "v likvidaci" (Mgr. Lukáši Hojdnovi, LL.B. – dále jen „likvidátor“) odměnu ve výši 7.000 Kč.
2. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání likvidátora změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že likvidátorovi se schvaluje náhrada dalších dodatečných výdajů likvidace ve výši 1.900 Kč; ve zbývajícím rozsahu usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal likvidátor dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné.
4. Učinil tak proto, že podle § 238 odst. 1 písm. c) části věty před středníkem o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy.
5. V poměrech dané věci (poměřováno obsahem podaného dovolání) je přitom nepochybné, že nesouhlas dovolatele s napadeným rozhodnutím se omezuje jen na kritiku závěru, jímž odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v úsudku, že dovolateli nepřísluší na odměně likvidátora dalších 3.000 Kč, ani náhrada dalších hotových výdajů ve výši 4.500 Kč. Dovolatel tak napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a nejde o žádnou z výjimek vypočtených v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
6. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný (k tomu srov. např. závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněném pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Okolnost, že odvolací soud v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí poskytl účastníkům nesprávné poučení o tom, že proti jeho rozhodnutí lze podat dovolání, přípustnost dovolání tam, kde to zákon výslovně vylučuje, nezakládá (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07).
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu