27 Cdo 2145/2025-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele I. Z., zastoupeného Mgr. Lucií Houdkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108, PSČ 101 00, za účasti Společenství vlastníků XY, zastoupeného Mgr. Annou Růžkovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská 360/6, PSČ 434 01, o jmenování opatrovníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 103/2023, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. 18 Cmo 6/2025-105, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Návrhem z 8. 2. 2023 se navrhovatel domáhá, aby byl Společenství vlastníků XY (dále jen „společenství“) jmenován tzv. hmotněprávní opatrovník. Svůj návrh opírá o tvrzení, že předseda výboru společenství dlouhodobě porušuje povinnosti při výkonu své funkce, jedná v rozporu se zájmy společenství a výbor společenství „fakticky i právně ovládá“.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 9. 2024, č. j. 18 Cm 103/2023-73, návrh na jmenování opatrovníka společenství zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. je změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
5. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k opatrovnictví právnických osob je jmenování opatrovníka z povahy věci opatřením toliko dočasné povahy a neslouží k řešení sporů mezi společníky (členy právnické osoby), nýbrž je nástrojem ochrany zájmů dotčené obchodní společnosti (právnické osoby), respektive veřejného zájmu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod číslem 59/2017 Sb. rozh. obč., a ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3438/2022).
6. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se dále podává, že: 1) Ačkoli je soud oprávněn překročit návrh účastníků a jmenovat právnické osobě jako opatrovníka i někoho jiného, než kdo byl do této funkce navržen, nelze opatrovníka jmenovat na základě jiného skutkového základu procesního nároku. V řízení o návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka pro absenci dostatečného počtu členů statutárního orgánu potřebného k rozhodování tak nelze jmenovat kolizního opatrovníka. Stejně tak není možné jmenovat kolizního opatrovníka pro obstarání jiných záležitostí, než které jsou vymezeny v návrhu či v usnesení o zahájení řízení.
2) Úkolem opatrovníka jmenovaného z důvodu konfliktu zájmů je zastupovat právnickou osobu pouze v rozsahu, v němž tak nemohou činit – pro rozpor v zájmech – členové jejího statutárního orgánu. Jedná-li opatrovník v jiné záležitosti, jedná se o nepřípustné jednání osoby bez odpovídajícího zástupčího oprávnění, jímž soudem jmenovaný opatrovník porušuje své povinnosti. 3) Soud, jenž jmenuje právnické osobě opatrovníka pro případ konfliktu zájmů, je povinen ve výroku svého rozhodnutí vymezit rozsah jeho působnosti.
Působnost kolizního opatrovníka se přitom může týkat pouze těch záležitostí právnické osoby, jež nemohou řešit (při nichž nemohou právnickou osobu zastupovat) členové statutárního orgánu pro trvající střet zájmů. Kolizní opatrovník má právnickou osobu zastupovat jen a pouze při těch právních jednáních, při nichž ji nemohou zastoupit (pro trvající střet zájmů) členové statutárního orgánu. Ve zbývajícím rozsahu zůstává členům statutárního orgánu zástupčí oprávnění (stejně jako ostatní práva a povinnosti plynoucí z členství ve statutárním orgánu) zachováno.
4) Nepřichází proto v úvahu, aby soud jmenoval kolizního opatrovníka s tím, že je oprávněn zastupovat právnickou osobu při všech právních jednáních, resp. že na něj přechází veškerá působnost statutárního orgánu (nenastane-li zcela výjimečná situace, kdy trvající střet zájmů brání členům statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu při jakýchkoliv právních jednáních). Stejně tak (logicky) nepřichází v úvahu, aby soud uložil koliznímu opatrovníku, aby s „odbornou“ péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sb. rozh. obč., ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1382/2019, uveřejněné pod číslem 51/2020 Sb. rozh. obč, a opět usnesení sp. zn. 27 Cdo 3438/2022.
7. Z obsahu návrhu na zahájení řízení se podává, že dovolatel se domáhal jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pro tvrzený rozpor zájmů společenství a předsedy jeho výboru. Z obsahu spisu je však zřejmé, že dovolatel institut opatrovnictví hodlá využít právě jako trvalé opatření sloužící k řešení sporů mezi členy společenství. Fakticky se dovolatel snaží přimět soudy k tomu, aby člena statutárního orgánu společenství, který podle názoru dovolatele při výkonu funkce jedná v rozporu s péčí řádného hospodáře, nahradily jimi jmenovaným opatrovníkem. K tomu ovšem institut opatrovnictví právnické osoby (jak se podává z citované judikatury) v žádném případě neslouží (sloužit nemůže).
8. Tvrdí-li v dovolání (poprvé toto tvrzení uplatnil v odvolání) dovolatel mimo jiné, že členům výboru společenství skončilo funkční období, jde o argumentaci pro tuto věc právně bezvýznamnou, neboť (jak se rovněž podává z citované judikatury) soudy jsou vázány skutkovým základem procesního nároku uplatněného v návrhu na zahájení řízení. Za situace, kdy v řízení nebylo rozhodnuto o změně návrhu, tak nelze uvažovat o jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 1 o. z.
9. Uzavřel-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně), že v poměrech projednávané věci není důvodu, aby byl společenství jmenován opatrovník, nelze jeho právnímu posouzení ani ve světle shora citované judikatury ničeho vytknout.
10. A konečně, námitkou, podle níž společenství nebylo v řízení řádně zastoupeno (podle dovolatele měl být společenství ustanoven procesní opatrovník), dovolatel poukazuje na (údajnou) zmatečnostní vadu řízení ve smyslu § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., která podle výslovného znění § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. (sama o sobě) není způsobilým dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k ní přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) [za mnohá rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013, ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. 29 NSČR 134/2015, či ze dne 19. 1. 2017, sen. zn. 29 NSČR 225/2016].
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2026
JUDr. Filip Cileček předseda senátu