27 Cdo 221/2025-121
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatelů a) J. S., b) V. B., a c) P. U., všech zastoupených Mgr. Tomášem Mikulou, advokátem, se sídlem ve Vizovicích, Chrastěšovská 1166, PSČ 763 12, za účasti Honebního společenstva Hošťálková, se sídlem v Hošťálkové č. p. 81, PSČ 756 22, identifikační číslo osoby 45211779, zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, LL.M., MBA, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 51/2023, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2024, č. j. 4 Cmo 56/2024-79, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit Honebnímu společenstvu Hošťálková na náhradu nákladů dovolacího řízení každý částku 2.448,23 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
1. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 2. 2024, č. j. 15 Cm 51/2023-48, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Honebního společenstva Hošťálková (dále jen „honební společenstvo“), konané dne 10. 3. 2023 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé společné dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahují vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
4. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
5. Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Dovolatelé označili rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezili rozsah, v němž je napadají, popsali důvody dovolání a formulovali dovolací návrh. K předpokladům přípustnosti dovolání (tj. k tomu, které z hledisek vymezených v § 237 o. s. ř. považují za naplněné) však dovolatelé neuvedli ničeho.
7. Dovolatelé při vymezení předpokladů přípustnosti měli vzít v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvedou, která z podmínek
zakládajících přípustnost dovolání je podle nich splněna (absence judikatury, rozpor apod.) [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16].
8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, či ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14.
9. Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto, a honebnímu společenstvu tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. 11. Ty sestávají z odměny zástupce honebního společenstva za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání (ze dne 16. 1. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – jejíž výše podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu činí 5.620 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.274,70 Kč tak dovolací soud přiznal honebnímu společenstvu k tíži navrhovatelů celkem částku 7.344,70 Kč, kterou každého z povinných zavázal zaplatit stejným dílem (tj. po 2.448,23 Kč). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu