27 Cdo 2589/2025-1552
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobkyně OPTAGLIO a. s., se sídlem v Lochovicích, Obora 20, PSČ 267 23, identifikační číslo osoby 48950076, zastoupené Mgr. Jiřím Skálou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2172/42, PSČ 158 00, proti žalovaným 1) Petru Francovi, bytem v Čáslavi, K Vodrantům 1824, PSČ 286 01, a 2) Tomáši Těthalovi, bytem v Husinci 199, PSČ 250 68, oběma zastoupeným Mgr. Michalem Strnadem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, PSČ 120 00, o zaplacení 3.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 9 C 21/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, č. j. 21 Co 51/2025-1521, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným k ruce společné a nedílné na náhradu nákladů dovolacího řízení 48.242,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce.
1. Žalobou se žalobkyně po žalovaných domáhá, aby jí společně a nerozdílně zaplatili 3.400.000 Kč s příslušenstvím, neboť si z majetku žalobkyně neoprávněně vyplatili odměny.
2. Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 23. 10. 2024, č. j. 9 C 21/2015-1472, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
3. K odvolání žalobkyně i žalovaných Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., v (nákladovém) výroku II. jej změnil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“ nebo „občanský soudní řád“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
5. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
6. Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolatelka označila rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezila rozsah, v němž je napadá, popsala důvody dovolání a formulovala dovolací návrh. K předpokladům přípustnosti dovolání (tj. k tomu, které z hledisek vymezených v § 237 o. s. ř. považuje za naplněné) však dovolatelka uvádí (v části dovolání, v níž dovolatelka brojí proti závěru soudů obou stupňů, podle kterého žalovaní neporušili povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře) toliko, že „soudy učinily závěr v rozporu s platnou judikaturou, resp. dosud neřešený“.
8. Dovolatelka však jednak netvrdí, od jaké ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se měl odvolací soud odchýlit, jednak (především) v této části dovolání neformuluje žádnou konkrétní otázku hmotného ani procesního práva splňující některý z předpokladů přípustnosti vymezených v § 237 o. s. ř.
9. Ve zbývajících částech dovolání sice dovolatelka uvádí, že „předmětem dovolacího řízení měla být otázka zásadního právního významu, která odpovídá souladu zjištěného jednání žalovaných s právem“ nebo, že „je otázkou právního významu, zda může odvolací soud vůbec posoudit, jaká náročnost byla kladena na přípravu jednání v I. stupni a zda je žalovaný oprávněn v zásadě zcela libovolně vykazovat porady nad tématy, která již opakovaně řešil.“
10. K těmto „otázkám“ však dovolatelka nevymezuje žádný z předpokladů přípustnosti vypočtených v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud jen pro úplnost připomíná, že „zásadní právní význam“ otázek, kterým dovolatelka v dovolání opakovaně argumentuje, byl kritériem přípustnosti dovolání naposledy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012.
11. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, či ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14.
12. Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
14. Náklady řízení žalovaných sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 18. 9. 2025), podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu pak jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %.
15. Odměna advokáta tak je za prvního zastoupeného složena z odměny za úkon ve výši 21.900 Kč a z ? z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 225 Kč. Za druhého zastoupeného je složena z odměny za úkon ve výši 21.900 Kč snížené podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na částku 17.520 Kč a z ? z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 225 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 8.372,70 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal solidárně oprávněným žalovaným k tíži žalobkyně celkem 48.242,70 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. 10. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu