27 Cdo 2759/2022-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce R. Y. A., zastoupeného JUDr. Monikou Kotíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, PSČ 140 00, proti žalované SGS BOHNICE, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Hornokrčská 648/33, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26716780, zastoupené Mgr. Václavem Špačkem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Na Václaváku 158, PSČ 547 01, o zaplacení 1.002.176 USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 60 C 61/2021, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, č. j. 17 Co 164/2022-213,
Dovolání se odmítá.
[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 28. 1. 2021 se žalobce domáhá zaplacení 1.002.176 USD s příslušenstvím z titulu ručení žalované za dluh pana G. G. (dále jen „dlužník“) ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem (jakožto věřitelem) dne 1. 1. 2010, jež má plynout z ručitelského prohlášení žalované ze dne 18. 6. 2010.
[2] Žalovaná podáním doručeným soudu prvního stupně dne 16. 2. 2021 vznesla námitku nedostatku pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu ve věci rozhodovat.
[3] Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25. 3. 2022, č. j. 60 C 61/2021-166, námitku žalované ohledně nedostatku pravomoci soudů České republiky zamítl.
[4] Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[6] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož se případná dohoda o příslušnosti soudů Ruské federace, uzavřená v roce 2010 mezi žalobcem (jakožto věřitelem) a dlužníkem, nevztahuje na projednávanou věc, v níž se žalobce domáhá zaplacení žalobou uplatněné částky vůči žalované coby ručitelce za dluhy dlužníka, nečiní dovolání přípustným již proto, že představuje pouhou polemiku s výslovným a zcela jasným zněním § 37 odst. 3 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Dovolatelka tvrzenou dohodu neuzavřela a tato nebyla ani uzavřena v její prospěch; není tudíž žádných pochyb o tom, že se na spory mezi ní a žalobcem nevztahuje. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř.
[7] Je-li předmětem řízení v projednávané věci zaplacení žalobou uplatněné částky z titulu ručení, jež dovolatelka převzala za dluhy jiné osoby, a nikoliv určení neplatnosti veřejné listiny vydané jiným členským státem Evropské unie, není pro posouzení pravomoci českých soudů významná otázka, zda řízení s posledně uvedeným předmětem spadá do působnosti článku 24 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Řešení této otázky se tudíž nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným usnesení, a nečiní tak dovolání přípustným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Petr Šuk předseda senátu